Než se pustím do zhodnocení celého mého pobytu v UK, musím mockrát poděkovat lidem, bez kterých bych z naší republiky nevystrčil nos. Jazykový pobyt není vůbec levná záležitost. Celkové nálady byly poměrně vysoké - na druhou stranu to ale k něčemu bylo. Nic takového bych si ale nemohl dovolit, kdybych neměl štědrého strýce Hanse a tetu Milku, za což jim mockrát děkuji! Byl to nejlepší dárek k 18tým narozeninám, jaký jsem mohl dostat.
Když se dohromady složili rodiče, babička Věra a strýc Hans s tetou Milkou, mohl jsem si užít nádherných 14 dní v mé vysněné zemi. Ve Velké Británii! Všem mockrát děkuji!!!
Nyní se vrátím k pobytu.
Odletěl jsem do UK v neděli před začátkem školy. Na letišti jsem po mírných problémech svůj odvoz našel a už jsem byl ve své hostitelské rodině. Po chvíli se vrátili z nákupu, seznámili jsme se a bylo to super. Jediné velké mínus bylo, že v rodině nebyl internet.
Měl jsem výhled z okna pokoje na Divadlo snů - na Old Trafford, víc jsem si nemohl přát. Horší ale bylo, že do školy jsem jel autobusem (s jedním přestupem) 50 minut. Na druhou stranu, ten výhled z okna mi to krásně vynahradil.
Školou jsem byl maximálně unešen. Bál jsem se, že třeba nebudu rozumět učitelům a tak se vlastně nemohu nic naučit. Oni ale byli ochotní třeba zahrát divadlo, jen abych věděl, co po mě chtějí, nebo co mi chtějí říct. Nebyli to ani žádní suchaři. Hrozně pohodoví, vtipní a ochotní lidé. Být tam 6 měsíců, věřím, že se naučím to co tady za 6 let. Přístup ve škole, styl výuky a vše co se kolem toho točí byl prostě úžasný. A o spolužácích nemluvě. Lidi z celého světa - hodně Španělů, Venezuelců a Mexičanů. A všichni kamarádští. Nikdo se nad jiného nepovyšoval. Jeden druhému s angličtinou pomáhal. Jeden druhému vysvětloval co tou svou větou, nebo slovíčkem myslí. Prostě nemám slov.
A co se mého volného času týká. Tak jsem měl vždy co dělat. Manchester je krásné město, plné mladých lidí - studentů. Je tam spoustu atraktivních míst. O víkendu mě čekal 3-denní výlet do Londýna, kde se utvořila skvělá parta 20ti lidí, kteří spolu drží dodneška. Londýn je překrásný také, ale s velkou hustotou lidí, kteří pořád někam pospíchají. Proto bych příště dal přednost znovu Manchesteru před Londýnem.
Celý pobyt se mi velice líbil. Našel jsem si spoustu nových přátel, poznal jsem novou kulturu, ochutnal anglickou kuchyni a zařadil se mezi pár jedinců, kterým zachutnala a se vším tam jsem byl maximálně spokojen.
Pravdou je, že oni tam mají úplně vše jinak. a i to se mi líbí - od ježdění vlevo až po vypínače světel (místo toho, aby světlo zaply stlačením vypínače nahoru, stlačí ho dolů) Prostě nemám slov. Kdyby tam přeci někdo jel a neměl by přístroje s anglickou koncovkou, nezoufejte. Díry v zásuvce mají stejně daleko jako my, proto stačí nečím - například párátkem - stlačit v díře horní (která je bez proudu) pojistku a naši zástrčku tam krásně strčíte - já jsem tak fungoval celých 14 dní.
Musím se v budoucnu určitě do Anglie vrátit. Zamiloval jsem si to tam.
Ještě jednou děkuji všem, kteří mi umožnili tam odjet. A samozřejmě také velké díky patří mojí mamče, která si celých 14 dní odškrtávala čárky a čekala, až se vrátím. A Peťulce se moc omlouvám, že musela znovu strpět naše odloučení. Nechávám jí doma často samotnou. Příště jí už vezmu sebou!
čtvrtek 23. října 2008
neděle 19. října 2008
Poslední den a poslední hodina
První hodina mi začínala v 10:35 a končila v 11:55. Byl jsem ve škole už od 9 hod a konečně nám šla wifina, tak jsem přidal pár fotografií na blog. Zbytek až v neděli z domova. Pak jsem tedy šel na mojí první a poslední páteční hodinu. V této hodině jsem od Richarda dostal certifikát o absolvování kurzu, vyfotili jsme se jako třída a já už jsem byl domluvený, že půjdeme po škole (ve 12 hod.) do kina.
Podle rozvrhu bych měl mít ještě jednu hodinu – Od 14:05, ale jelikož to byl můj poslední den a hodina byla stejně na PC – iLab lekce, tak už jsem na ní nešel. Rozloučil jsem se ve škole se všemi, vyměnil emaily s posledními lidmi, udělal poslední fotografie a šel do školní kantýny, kde jsme měli sraz. Valleri nepřišel. A tak jsem místo kina jel do města hledat nějaké další suvenýry. Opakoval se ale stejný scénář z minulých dnů. Všichni mě posílali do obchodního centra a žádné suvenýry nikde nebyly.
Kolem druhé hodiny už moje nálada klesla až pod bod mrazu a tak jsem zrušil i mou účast na večerí párty. Tak moc se mi nikam nechtělo. Tak moc jsem si ten Manchester zamiloval a teď? Je konec, uteklo to jako voda. Mám certifikát, škola pro mě skončila, zítra odlétám domů, fotbal jsem neviděl... Prostě mě to položilo. Kolem třetí jsem dorazil domů a šel si lehnout, pustil jsem si písničky a spal jsem asi do 18 hod, než přišel Jennie. Pokecali jsme. Přidal si mě na Facebook. A pak jsem si začal balit.
Facebook - je to zvláštní, ale v celém světě nepoužívají ICQ, ani v Thaiwanu, ani v Mexiku. Všude jen Windows Live Mesenger. A nejdůležitější součást internetového života je pro ně Facebook. V čechách jsem v životě neslyšel otázku – Máš facebook? Ale tady? Každý den se mě na to ptalo minimálně 5 lidí – Have you got a facebook? A já pořád odpovídal: No, but I' ll make it, because a lot of people ask me – Have you got facebook? A tak jsem si ho v pátek ve škole také udělal. V neděli všem pošlu pozvánku a budeme spojení Facebookem. Je to dobrá věc, sdílíte fotky, videa, kecáte – ale v Čechách to nefrčí. Teď už i ode mě v ČR uslyšíte – Máš facebook?
Abych se vrátil k balení kufru. Nejdřív jsem si myslel, že to tam prostě narvat nemůžu. Jak se to postupně plnilo, říkal jsem si, že jsem asi kouzelník, ale že se to vejít bude. Zbývalo mi ještě oblečení co jsem měl na sobě a hups. Teď už to tam fakt nenarvu. Ale musím to ráno zkusit. Šel jsem spát.
Podle rozvrhu bych měl mít ještě jednu hodinu – Od 14:05, ale jelikož to byl můj poslední den a hodina byla stejně na PC – iLab lekce, tak už jsem na ní nešel. Rozloučil jsem se ve škole se všemi, vyměnil emaily s posledními lidmi, udělal poslední fotografie a šel do školní kantýny, kde jsme měli sraz. Valleri nepřišel. A tak jsem místo kina jel do města hledat nějaké další suvenýry. Opakoval se ale stejný scénář z minulých dnů. Všichni mě posílali do obchodního centra a žádné suvenýry nikde nebyly.
Kolem druhé hodiny už moje nálada klesla až pod bod mrazu a tak jsem zrušil i mou účast na večerí párty. Tak moc se mi nikam nechtělo. Tak moc jsem si ten Manchester zamiloval a teď? Je konec, uteklo to jako voda. Mám certifikát, škola pro mě skončila, zítra odlétám domů, fotbal jsem neviděl... Prostě mě to položilo. Kolem třetí jsem dorazil domů a šel si lehnout, pustil jsem si písničky a spal jsem asi do 18 hod, než přišel Jennie. Pokecali jsme. Přidal si mě na Facebook. A pak jsem si začal balit.
Facebook - je to zvláštní, ale v celém světě nepoužívají ICQ, ani v Thaiwanu, ani v Mexiku. Všude jen Windows Live Mesenger. A nejdůležitější součást internetového života je pro ně Facebook. V čechách jsem v životě neslyšel otázku – Máš facebook? Ale tady? Každý den se mě na to ptalo minimálně 5 lidí – Have you got a facebook? A já pořád odpovídal: No, but I' ll make it, because a lot of people ask me – Have you got facebook? A tak jsem si ho v pátek ve škole také udělal. V neděli všem pošlu pozvánku a budeme spojení Facebookem. Je to dobrá věc, sdílíte fotky, videa, kecáte – ale v Čechách to nefrčí. Teď už i ode mě v ČR uslyšíte – Máš facebook?
Abych se vrátil k balení kufru. Nejdřív jsem si myslel, že to tam prostě narvat nemůžu. Jak se to postupně plnilo, říkal jsem si, že jsem asi kouzelník, ale že se to vejít bude. Zbývalo mi ještě oblečení co jsem měl na sobě a hups. Teď už to tam fakt nenarvu. Ale musím to ráno zkusit. Šel jsem spát.
Blíží se konec... =o(
Škola mi začínala v 9 hodin a končila až v půl 4. Nejdelší školní den. A ještě k tomu předposlední. Jakmile jsem si to připustil, hned by bylo smutno. Nechci Go back home. Hrozně se mi tady líbí, jsou tu super lidi a všechno je tady jinak. Vždyť i světlo rozsvěcí obráceně. Zatím co mi vypínač dáme nahoru, oni ho dají dolu. Všechno je tady jinak. To se mi líbí. Po škole jsem se vydal do města koupit nějaké suvenýry, Ben mi řekl, kde je nějaký krámek a že je asi jediný v celém Manchesteru. Tady to totiž žije fotbalem a tak všechny suvenýry z Manchesteru jsou buď ManUtd, nebo ManCity. Nic jiného tady nenajdete a když se někoho zeptáte, pošle vás do nákupního centra (Něco jako Flóra, nebo Palladium v Praze) a řekne vám, že tam máte po pravé i levé ruce spoustu krámků a tak tam něco koupíte. Ale suvenýry žádné.
Šel jsem tedy do toho krámku, podle Benova popisu. A našel jsem asi 3 rozdílné věci, než v celém městě. Krámek byl totiž opět plný ManUtd a ManCity, ale pořádný suvenýr byste nenašli.
Tím skončilo moje nakupování suvenýrů a šel jsem na BUS domů, protože účastníci London Tripu měli sraz v 8 před rezidencí. Doma jsem si odpočinul a pak vyrazil na Picadilly, kde jsme měli sraz a pak do rezidence. V 8 jsme tam byli. Šli jsme koupit pivo. V Lidlu měli Carlsberg – 8x0,5 litru za 10 liber. Levnější byste nesehnali. Koupili jsme si jich 16 a šli do Valleriho bytu.
Já jsem na rezidenci pak spal, tak jsem tam měl i notebook, ukázal jsem tedy všem fotky – kterých mám 2 tisíce – a pak jsem pustil nějakou muziku. Hledal jsem v mém PC disco. Byl to úkol nelehký, něco jsem přece jen našel. Občas jsem to proložil něčím rockovějším a občas něčím českým. Čeština se jim totiž líbí, možná proto, že to niko neumí říct správně. Když mám já zopakovat slovo španělsky, tak to jde, ale oni češtinu – to je hrozná sranda.
Přespal jsem tedy na rezidenci a ráno jsem se s ostatními vydal do školy. Čekal mě poslední den.
Šel jsem tedy do toho krámku, podle Benova popisu. A našel jsem asi 3 rozdílné věci, než v celém městě. Krámek byl totiž opět plný ManUtd a ManCity, ale pořádný suvenýr byste nenašli.
Tím skončilo moje nakupování suvenýrů a šel jsem na BUS domů, protože účastníci London Tripu měli sraz v 8 před rezidencí. Doma jsem si odpočinul a pak vyrazil na Picadilly, kde jsme měli sraz a pak do rezidence. V 8 jsme tam byli. Šli jsme koupit pivo. V Lidlu měli Carlsberg – 8x0,5 litru za 10 liber. Levnější byste nesehnali. Koupili jsme si jich 16 a šli do Valleriho bytu.
Já jsem na rezidenci pak spal, tak jsem tam měl i notebook, ukázal jsem tedy všem fotky – kterých mám 2 tisíce – a pak jsem pustil nějakou muziku. Hledal jsem v mém PC disco. Byl to úkol nelehký, něco jsem přece jen našel. Občas jsem to proložil něčím rockovějším a občas něčím českým. Čeština se jim totiž líbí, možná proto, že to niko neumí říct správně. Když mám já zopakovat slovo španělsky, tak to jde, ale oni češtinu – to je hrozná sranda.
Přespal jsem tedy na rezidenci a ráno jsem se s ostatními vydal do školy. Čekal mě poslední den.
pátek 17. října 2008
NOVÉ FOTO!!!
Dostal jsem se ve škole na WiFi a tak jsem přidal pár fotek, neměl jsem moc času, článek proto přidám možná večer, ale spíš až v sobotu dopoledne, nebo v neděli. Díky za pochopení. Zbytek fotek bude v neděli. Mám jich už teď přes 2 tisíce a musím se tím probrat. Díky za pochopení. Pár už jich tady máte. V neděli také přidám shrnutí a zhodnocení mého pobytu. I love Manchester!!!
čtvrtek 16. října 2008
Fuck! I am so sad!
Ano, ráno telefon zvoní, táta. A slyším, že mám v podmínkách, že ta letenka nejde přesouvat, pouze jí můžu zrušit, ale peníze že mi nevrátí, takže bych si musel zařídit novou na neděli a tahle by propadla. Letenka od ČSA stojí 4tis. No, nekup to. Nekoupím. Tak jsem byl fakt smutnej, psal jsem Benovi sms, že tedy nic a kecal s Peťulou na skypu.
S tím, že mám školu od půl 2 a budu tam jen hodinu a potom jdu s Benem na ManUtd - Muzeum & Tour. Alespoň na to jsem se těšil.
S Peťulkou jsme skončili hovor a já jsem se očkem koukl na rozvrh a zděsil jsem se, škola začíná za hodinu. Ne, v půl 2, ale v půl 1. No a tak jsem vyběhl z pelechu, provedl „raní“ hyenu a sprintoval na bus, ať to stihnu. Je to fakt daleko a nikdy nevím, kolik bude aut v ulicích. Stihl jsem to extra rychle a pak jsem měl ještě 20 minut čas. V půl druhé sraz před školou a Go to Stretford. Theathre of dreams, jak se Old Trafford nazývá je opravdu překrásný. Největší ligový stadion s kapacitou 76tis. Lidí. Větší už je jen Wembley v Londýně – Národní stadion Anglie. V divadle snů jsem se tedy prošel, udělal spousty fotek a když už jsem chtěl jít domů, tak volala Vanessa Kamilovi, že je sraz všech účastníků London Tripu v 18:30 na Picadily Gardens. No, měli jsme hodinu a půl čas. Byli jsme 10 min od mého domu, tak jsem si sem alespoň hodil batoh a pak jsme jeli na Picadily, měli jsme 40 minut a tak jsme prošli místní obchoďák. Sešli jsme se všichni a že prý jdeme na společnou večeři – no OK. Šli jsme do tureckého bufetu – You can eat all, what you can eat [Sněs vše, co se do Tebe vejde] a opravdu, jednotná cena 8 liber (odpoledne je to jen 6)a mohli jsme si chodit nandavat co jsme chtěli z výběru mnoha, mnoha, mnoha jídel a dát si všeho kolik jsme chtěli. Opravdu jsem se nacpal, protože jsem se nestihl ani nasnídat a jelikož jsem šel ze školy na stadion, tak ani naobědvat. Přišlo mi to vhod a za to, co všechno jsem snědl bych dal v restauraci určitě mnohem víc. Super!
S tím, že mám školu od půl 2 a budu tam jen hodinu a potom jdu s Benem na ManUtd - Muzeum & Tour. Alespoň na to jsem se těšil.
S Peťulkou jsme skončili hovor a já jsem se očkem koukl na rozvrh a zděsil jsem se, škola začíná za hodinu. Ne, v půl 2, ale v půl 1. No a tak jsem vyběhl z pelechu, provedl „raní“ hyenu a sprintoval na bus, ať to stihnu. Je to fakt daleko a nikdy nevím, kolik bude aut v ulicích. Stihl jsem to extra rychle a pak jsem měl ještě 20 minut čas. V půl druhé sraz před školou a Go to Stretford. Theathre of dreams, jak se Old Trafford nazývá je opravdu překrásný. Největší ligový stadion s kapacitou 76tis. Lidí. Větší už je jen Wembley v Londýně – Národní stadion Anglie. V divadle snů jsem se tedy prošel, udělal spousty fotek a když už jsem chtěl jít domů, tak volala Vanessa Kamilovi, že je sraz všech účastníků London Tripu v 18:30 na Picadily Gardens. No, měli jsme hodinu a půl čas. Byli jsme 10 min od mého domu, tak jsem si sem alespoň hodil batoh a pak jsme jeli na Picadily, měli jsme 40 minut a tak jsme prošli místní obchoďák. Sešli jsme se všichni a že prý jdeme na společnou večeři – no OK. Šli jsme do tureckého bufetu – You can eat all, what you can eat [Sněs vše, co se do Tebe vejde] a opravdu, jednotná cena 8 liber (odpoledne je to jen 6)a mohli jsme si chodit nandavat co jsme chtěli z výběru mnoha, mnoha, mnoha jídel a dát si všeho kolik jsme chtěli. Opravdu jsem se nacpal, protože jsem se nestihl ani nasnídat a jelikož jsem šel ze školy na stadion, tak ani naobědvat. Přišlo mi to vhod a za to, co všechno jsem snědl bych dal v restauraci určitě mnohem víc. Super!
Úterý a objevení ManCity
Jelikož tady snad každý fotbalový klub má Muzeum & Tour a já jsem v Manchesteru, kde jsou kluby dva, musel jsem se podívat i na ten druhý, méně populární. To mě čekalo až po škole, která mi ale skončila v 11:55 a pak jsem jel na stadion Manchesteru City. Stačilo se Bena zeptat kde to je a hned mi zjistil i autobus a vysvětlil kde vystoupit a tak. V tomhle je EF a celá škola i její zaměstnanci fakt brilantní. Něco potřebuješ a ať se to týká ISIC karty, průkazu na bus, nebo rezervace letenky – všechno pro Tebe udělají. Opravdu ochotní lidé! Na prvním místě mají studenty – chtějí, abychom se cítili opravdu dobře, jinak se totiž mluvit asi nenaučíme – ve stresu. Velké +!
Jel jsem tedy přes Picadily Gardens ke stadionu, který leží v areálu Sport City. Na jednom místě mají snad všechno co se sportu týče, v čele s dominantním stadionem ManCity. Muzeum má tento klub sice malé, ale tour byla super. Stadion je to opravdu hezký. Sice se to nedá srovnávat s Chelsea, možná proto, že Chelsea fakt baštím, ale naše české stadiony by vypadali vedle těch jejich jako tréninkové centrum pro přípravku. Až tak famózní to je pocit, když stojíte mezi střídačkami a fotbalový svět vám leží u nohou, kolem vás, ba i nad vaší hlavou. Stadiony jsou obrovské!
K mému potěšení za mnou přišel dneska Ben a že pro mě má lístek na ManUnited. Říkám fajn, kdy? A on, že v sobotu. To zrovna letím domů, tak jsem tu nabídku odmítl, ale lístek jsem v ruce měl, cítil tu sílu Anglie a určitě se sem na to musím někdy zaletět podívat! Večer jsem to vyprávěl doma Jennimu a on říkal, ať si změním let na neděli. Dlouho jsem o tom přemýšlel, říkal jsem si, že mě Peťulka zabije a asi by i zabila, píše mi jak se těší. Já taky, ale tak je to jen jeden den a ManUtd, je ManUtd. Volám tátovi, ten volal do Královna letenky online, odkud mám letenku, ale budou tam až ráno v 9. Volám tedy ještě večer Benovi, jestli ještě má ten lístek, on že jo, tak jsem mu řekl, že si nejspíš změním let a bude to ok. On super, zítra se proto stav 45 liber. Ano je to hodně, ale opravdu je to ten z těch levnějších. Kluci ze školy byli za 55 liber. A to si vezměte, že ten stadion má kapacitu 76 tisíc lidí a je POŘÁD vyprodáno! Těším se na sobotu a čekám na ranní dobrou zprávu.
Jel jsem tedy přes Picadily Gardens ke stadionu, který leží v areálu Sport City. Na jednom místě mají snad všechno co se sportu týče, v čele s dominantním stadionem ManCity. Muzeum má tento klub sice malé, ale tour byla super. Stadion je to opravdu hezký. Sice se to nedá srovnávat s Chelsea, možná proto, že Chelsea fakt baštím, ale naše české stadiony by vypadali vedle těch jejich jako tréninkové centrum pro přípravku. Až tak famózní to je pocit, když stojíte mezi střídačkami a fotbalový svět vám leží u nohou, kolem vás, ba i nad vaší hlavou. Stadiony jsou obrovské!
K mému potěšení za mnou přišel dneska Ben a že pro mě má lístek na ManUnited. Říkám fajn, kdy? A on, že v sobotu. To zrovna letím domů, tak jsem tu nabídku odmítl, ale lístek jsem v ruce měl, cítil tu sílu Anglie a určitě se sem na to musím někdy zaletět podívat! Večer jsem to vyprávěl doma Jennimu a on říkal, ať si změním let na neděli. Dlouho jsem o tom přemýšlel, říkal jsem si, že mě Peťulka zabije a asi by i zabila, píše mi jak se těší. Já taky, ale tak je to jen jeden den a ManUtd, je ManUtd. Volám tátovi, ten volal do Královna letenky online, odkud mám letenku, ale budou tam až ráno v 9. Volám tedy ještě večer Benovi, jestli ještě má ten lístek, on že jo, tak jsem mu řekl, že si nejspíš změním let a bude to ok. On super, zítra se proto stav 45 liber. Ano je to hodně, ale opravdu je to ten z těch levnějších. Kluci ze školy byli za 55 liber. A to si vezměte, že ten stadion má kapacitu 76 tisíc lidí a je POŘÁD vyprodáno! Těším se na sobotu a čekám na ranní dobrou zprávu.
Pondělní nečekaná párty
V pondělí mi škola začíná až ve 14:05 a tak jsem byl rád, že jsi zdřímnu a opravdu, válel jsem se tak dlouho, že jsem se pak nestihl ani nasnídat a mazal jsem na autobus. Přijel jsem včas, ve škole to bylo super, hlavně jsem tam měl spoustu nových kamarádů, takže bylo procházení po útrobách školy zase příjemnější, když už jsem zdravil skoro každého. Londýn z nás vytvořil super partu. Vyučování mi skončilo v 17 hod a já jsem se chystal do města, něco nakoupit. Ale mezi dveřma u vstupu do školy mě zastavili kamarádi z Londýna, že prej jdu s nima do baru. Tak jsem si říkal, OK, to jsem ještě v Manchesteru nezkoušel, šel jsem a z nákupů tak sešlo.
Dojdeme do baru, podíváme se na ten hrůzostrašně vyhlížející ceník a rozhodneme se, že si raději něco koupíme a půjdeme na studentskou rezidenci, Abdul měl totiž narozeniny. Koupili jsme si dva pětilitrové soudky Heinekena, bylo nás 12, každého to vyšlo na 2 libry a pít se mohlo co hrdlo ráčilo. Mnohem lepší verze, v hospodě totiž za jedno pivo (0,3 l) dáte 3,5 libry.
Pilo se, pilo a protože tady je spousta lidí z Venezuely a ze Španělska, tančila se Salsa, tu jsem se už asi naučil. Bylo mi řečeno, že Češi jsou dobří studenti. Šlo mi to fakt rychle. Takže naší zemi reprezentuji zatím dobře. Objevil jsem také dost lidí, co zná české pivo a hezké holky. A pak samozřejmě spoustu lidí zná Čechy jen kvůli Jankulovskému, Barošovi, Rosickému, Kollerovi a tak. O hokeji se tady vůbec nemluví, ani nevím, jestli ho v Anglii znají :-D
Párty se fakt povedla, naučil jsem se salsu a pak jsem jel busem domů. Dorazil jsem asi v půl 12, šel jsem rovnou do postele, protože úterní škola mi začínala v 9 – tzn. vstávat v 7. Velmi povedený den!
Dojdeme do baru, podíváme se na ten hrůzostrašně vyhlížející ceník a rozhodneme se, že si raději něco koupíme a půjdeme na studentskou rezidenci, Abdul měl totiž narozeniny. Koupili jsme si dva pětilitrové soudky Heinekena, bylo nás 12, každého to vyšlo na 2 libry a pít se mohlo co hrdlo ráčilo. Mnohem lepší verze, v hospodě totiž za jedno pivo (0,3 l) dáte 3,5 libry.
Pilo se, pilo a protože tady je spousta lidí z Venezuely a ze Španělska, tančila se Salsa, tu jsem se už asi naučil. Bylo mi řečeno, že Češi jsou dobří studenti. Šlo mi to fakt rychle. Takže naší zemi reprezentuji zatím dobře. Objevil jsem také dost lidí, co zná české pivo a hezké holky. A pak samozřejmě spoustu lidí zná Čechy jen kvůli Jankulovskému, Barošovi, Rosickému, Kollerovi a tak. O hokeji se tady vůbec nemluví, ani nevím, jestli ho v Anglii znají :-D
Párty se fakt povedla, naučil jsem se salsu a pak jsem jel busem domů. Dorazil jsem asi v půl 12, šel jsem rovnou do postele, protože úterní škola mi začínala v 9 – tzn. vstávat v 7. Velmi povedený den!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
