Než se pustím do zhodnocení celého mého pobytu v UK, musím mockrát poděkovat lidem, bez kterých bych z naší republiky nevystrčil nos. Jazykový pobyt není vůbec levná záležitost. Celkové nálady byly poměrně vysoké - na druhou stranu to ale k něčemu bylo. Nic takového bych si ale nemohl dovolit, kdybych neměl štědrého strýce Hanse a tetu Milku, za což jim mockrát děkuji! Byl to nejlepší dárek k 18tým narozeninám, jaký jsem mohl dostat.
Když se dohromady složili rodiče, babička Věra a strýc Hans s tetou Milkou, mohl jsem si užít nádherných 14 dní v mé vysněné zemi. Ve Velké Británii! Všem mockrát děkuji!!!
Nyní se vrátím k pobytu.
Odletěl jsem do UK v neděli před začátkem školy. Na letišti jsem po mírných problémech svůj odvoz našel a už jsem byl ve své hostitelské rodině. Po chvíli se vrátili z nákupu, seznámili jsme se a bylo to super. Jediné velké mínus bylo, že v rodině nebyl internet.
Měl jsem výhled z okna pokoje na Divadlo snů - na Old Trafford, víc jsem si nemohl přát. Horší ale bylo, že do školy jsem jel autobusem (s jedním přestupem) 50 minut. Na druhou stranu, ten výhled z okna mi to krásně vynahradil.
Školou jsem byl maximálně unešen. Bál jsem se, že třeba nebudu rozumět učitelům a tak se vlastně nemohu nic naučit. Oni ale byli ochotní třeba zahrát divadlo, jen abych věděl, co po mě chtějí, nebo co mi chtějí říct. Nebyli to ani žádní suchaři. Hrozně pohodoví, vtipní a ochotní lidé. Být tam 6 měsíců, věřím, že se naučím to co tady za 6 let. Přístup ve škole, styl výuky a vše co se kolem toho točí byl prostě úžasný. A o spolužácích nemluvě. Lidi z celého světa - hodně Španělů, Venezuelců a Mexičanů. A všichni kamarádští. Nikdo se nad jiného nepovyšoval. Jeden druhému s angličtinou pomáhal. Jeden druhému vysvětloval co tou svou větou, nebo slovíčkem myslí. Prostě nemám slov.
A co se mého volného času týká. Tak jsem měl vždy co dělat. Manchester je krásné město, plné mladých lidí - studentů. Je tam spoustu atraktivních míst. O víkendu mě čekal 3-denní výlet do Londýna, kde se utvořila skvělá parta 20ti lidí, kteří spolu drží dodneška. Londýn je překrásný také, ale s velkou hustotou lidí, kteří pořád někam pospíchají. Proto bych příště dal přednost znovu Manchesteru před Londýnem.
Celý pobyt se mi velice líbil. Našel jsem si spoustu nových přátel, poznal jsem novou kulturu, ochutnal anglickou kuchyni a zařadil se mezi pár jedinců, kterým zachutnala a se vším tam jsem byl maximálně spokojen.
Pravdou je, že oni tam mají úplně vše jinak. a i to se mi líbí - od ježdění vlevo až po vypínače světel (místo toho, aby světlo zaply stlačením vypínače nahoru, stlačí ho dolů) Prostě nemám slov. Kdyby tam přeci někdo jel a neměl by přístroje s anglickou koncovkou, nezoufejte. Díry v zásuvce mají stejně daleko jako my, proto stačí nečím - například párátkem - stlačit v díře horní (která je bez proudu) pojistku a naši zástrčku tam krásně strčíte - já jsem tak fungoval celých 14 dní.
Musím se v budoucnu určitě do Anglie vrátit. Zamiloval jsem si to tam.
Ještě jednou děkuji všem, kteří mi umožnili tam odjet. A samozřejmě také velké díky patří mojí mamče, která si celých 14 dní odškrtávala čárky a čekala, až se vrátím. A Peťulce se moc omlouvám, že musela znovu strpět naše odloučení. Nechávám jí doma často samotnou. Příště jí už vezmu sebou!
čtvrtek 23. října 2008
neděle 19. října 2008
Poslední den a poslední hodina
První hodina mi začínala v 10:35 a končila v 11:55. Byl jsem ve škole už od 9 hod a konečně nám šla wifina, tak jsem přidal pár fotografií na blog. Zbytek až v neděli z domova. Pak jsem tedy šel na mojí první a poslední páteční hodinu. V této hodině jsem od Richarda dostal certifikát o absolvování kurzu, vyfotili jsme se jako třída a já už jsem byl domluvený, že půjdeme po škole (ve 12 hod.) do kina.
Podle rozvrhu bych měl mít ještě jednu hodinu – Od 14:05, ale jelikož to byl můj poslední den a hodina byla stejně na PC – iLab lekce, tak už jsem na ní nešel. Rozloučil jsem se ve škole se všemi, vyměnil emaily s posledními lidmi, udělal poslední fotografie a šel do školní kantýny, kde jsme měli sraz. Valleri nepřišel. A tak jsem místo kina jel do města hledat nějaké další suvenýry. Opakoval se ale stejný scénář z minulých dnů. Všichni mě posílali do obchodního centra a žádné suvenýry nikde nebyly.
Kolem druhé hodiny už moje nálada klesla až pod bod mrazu a tak jsem zrušil i mou účast na večerí párty. Tak moc se mi nikam nechtělo. Tak moc jsem si ten Manchester zamiloval a teď? Je konec, uteklo to jako voda. Mám certifikát, škola pro mě skončila, zítra odlétám domů, fotbal jsem neviděl... Prostě mě to položilo. Kolem třetí jsem dorazil domů a šel si lehnout, pustil jsem si písničky a spal jsem asi do 18 hod, než přišel Jennie. Pokecali jsme. Přidal si mě na Facebook. A pak jsem si začal balit.
Facebook - je to zvláštní, ale v celém světě nepoužívají ICQ, ani v Thaiwanu, ani v Mexiku. Všude jen Windows Live Mesenger. A nejdůležitější součást internetového života je pro ně Facebook. V čechách jsem v životě neslyšel otázku – Máš facebook? Ale tady? Každý den se mě na to ptalo minimálně 5 lidí – Have you got a facebook? A já pořád odpovídal: No, but I' ll make it, because a lot of people ask me – Have you got facebook? A tak jsem si ho v pátek ve škole také udělal. V neděli všem pošlu pozvánku a budeme spojení Facebookem. Je to dobrá věc, sdílíte fotky, videa, kecáte – ale v Čechách to nefrčí. Teď už i ode mě v ČR uslyšíte – Máš facebook?
Abych se vrátil k balení kufru. Nejdřív jsem si myslel, že to tam prostě narvat nemůžu. Jak se to postupně plnilo, říkal jsem si, že jsem asi kouzelník, ale že se to vejít bude. Zbývalo mi ještě oblečení co jsem měl na sobě a hups. Teď už to tam fakt nenarvu. Ale musím to ráno zkusit. Šel jsem spát.
Podle rozvrhu bych měl mít ještě jednu hodinu – Od 14:05, ale jelikož to byl můj poslední den a hodina byla stejně na PC – iLab lekce, tak už jsem na ní nešel. Rozloučil jsem se ve škole se všemi, vyměnil emaily s posledními lidmi, udělal poslední fotografie a šel do školní kantýny, kde jsme měli sraz. Valleri nepřišel. A tak jsem místo kina jel do města hledat nějaké další suvenýry. Opakoval se ale stejný scénář z minulých dnů. Všichni mě posílali do obchodního centra a žádné suvenýry nikde nebyly.
Kolem druhé hodiny už moje nálada klesla až pod bod mrazu a tak jsem zrušil i mou účast na večerí párty. Tak moc se mi nikam nechtělo. Tak moc jsem si ten Manchester zamiloval a teď? Je konec, uteklo to jako voda. Mám certifikát, škola pro mě skončila, zítra odlétám domů, fotbal jsem neviděl... Prostě mě to položilo. Kolem třetí jsem dorazil domů a šel si lehnout, pustil jsem si písničky a spal jsem asi do 18 hod, než přišel Jennie. Pokecali jsme. Přidal si mě na Facebook. A pak jsem si začal balit.
Facebook - je to zvláštní, ale v celém světě nepoužívají ICQ, ani v Thaiwanu, ani v Mexiku. Všude jen Windows Live Mesenger. A nejdůležitější součást internetového života je pro ně Facebook. V čechách jsem v životě neslyšel otázku – Máš facebook? Ale tady? Každý den se mě na to ptalo minimálně 5 lidí – Have you got a facebook? A já pořád odpovídal: No, but I' ll make it, because a lot of people ask me – Have you got facebook? A tak jsem si ho v pátek ve škole také udělal. V neděli všem pošlu pozvánku a budeme spojení Facebookem. Je to dobrá věc, sdílíte fotky, videa, kecáte – ale v Čechách to nefrčí. Teď už i ode mě v ČR uslyšíte – Máš facebook?
Abych se vrátil k balení kufru. Nejdřív jsem si myslel, že to tam prostě narvat nemůžu. Jak se to postupně plnilo, říkal jsem si, že jsem asi kouzelník, ale že se to vejít bude. Zbývalo mi ještě oblečení co jsem měl na sobě a hups. Teď už to tam fakt nenarvu. Ale musím to ráno zkusit. Šel jsem spát.
Blíží se konec... =o(
Škola mi začínala v 9 hodin a končila až v půl 4. Nejdelší školní den. A ještě k tomu předposlední. Jakmile jsem si to připustil, hned by bylo smutno. Nechci Go back home. Hrozně se mi tady líbí, jsou tu super lidi a všechno je tady jinak. Vždyť i světlo rozsvěcí obráceně. Zatím co mi vypínač dáme nahoru, oni ho dají dolu. Všechno je tady jinak. To se mi líbí. Po škole jsem se vydal do města koupit nějaké suvenýry, Ben mi řekl, kde je nějaký krámek a že je asi jediný v celém Manchesteru. Tady to totiž žije fotbalem a tak všechny suvenýry z Manchesteru jsou buď ManUtd, nebo ManCity. Nic jiného tady nenajdete a když se někoho zeptáte, pošle vás do nákupního centra (Něco jako Flóra, nebo Palladium v Praze) a řekne vám, že tam máte po pravé i levé ruce spoustu krámků a tak tam něco koupíte. Ale suvenýry žádné.
Šel jsem tedy do toho krámku, podle Benova popisu. A našel jsem asi 3 rozdílné věci, než v celém městě. Krámek byl totiž opět plný ManUtd a ManCity, ale pořádný suvenýr byste nenašli.
Tím skončilo moje nakupování suvenýrů a šel jsem na BUS domů, protože účastníci London Tripu měli sraz v 8 před rezidencí. Doma jsem si odpočinul a pak vyrazil na Picadilly, kde jsme měli sraz a pak do rezidence. V 8 jsme tam byli. Šli jsme koupit pivo. V Lidlu měli Carlsberg – 8x0,5 litru za 10 liber. Levnější byste nesehnali. Koupili jsme si jich 16 a šli do Valleriho bytu.
Já jsem na rezidenci pak spal, tak jsem tam měl i notebook, ukázal jsem tedy všem fotky – kterých mám 2 tisíce – a pak jsem pustil nějakou muziku. Hledal jsem v mém PC disco. Byl to úkol nelehký, něco jsem přece jen našel. Občas jsem to proložil něčím rockovějším a občas něčím českým. Čeština se jim totiž líbí, možná proto, že to niko neumí říct správně. Když mám já zopakovat slovo španělsky, tak to jde, ale oni češtinu – to je hrozná sranda.
Přespal jsem tedy na rezidenci a ráno jsem se s ostatními vydal do školy. Čekal mě poslední den.
Šel jsem tedy do toho krámku, podle Benova popisu. A našel jsem asi 3 rozdílné věci, než v celém městě. Krámek byl totiž opět plný ManUtd a ManCity, ale pořádný suvenýr byste nenašli.
Tím skončilo moje nakupování suvenýrů a šel jsem na BUS domů, protože účastníci London Tripu měli sraz v 8 před rezidencí. Doma jsem si odpočinul a pak vyrazil na Picadilly, kde jsme měli sraz a pak do rezidence. V 8 jsme tam byli. Šli jsme koupit pivo. V Lidlu měli Carlsberg – 8x0,5 litru za 10 liber. Levnější byste nesehnali. Koupili jsme si jich 16 a šli do Valleriho bytu.
Já jsem na rezidenci pak spal, tak jsem tam měl i notebook, ukázal jsem tedy všem fotky – kterých mám 2 tisíce – a pak jsem pustil nějakou muziku. Hledal jsem v mém PC disco. Byl to úkol nelehký, něco jsem přece jen našel. Občas jsem to proložil něčím rockovějším a občas něčím českým. Čeština se jim totiž líbí, možná proto, že to niko neumí říct správně. Když mám já zopakovat slovo španělsky, tak to jde, ale oni češtinu – to je hrozná sranda.
Přespal jsem tedy na rezidenci a ráno jsem se s ostatními vydal do školy. Čekal mě poslední den.
pátek 17. října 2008
NOVÉ FOTO!!!
Dostal jsem se ve škole na WiFi a tak jsem přidal pár fotek, neměl jsem moc času, článek proto přidám možná večer, ale spíš až v sobotu dopoledne, nebo v neděli. Díky za pochopení. Zbytek fotek bude v neděli. Mám jich už teď přes 2 tisíce a musím se tím probrat. Díky za pochopení. Pár už jich tady máte. V neděli také přidám shrnutí a zhodnocení mého pobytu. I love Manchester!!!
čtvrtek 16. října 2008
Fuck! I am so sad!
Ano, ráno telefon zvoní, táta. A slyším, že mám v podmínkách, že ta letenka nejde přesouvat, pouze jí můžu zrušit, ale peníze že mi nevrátí, takže bych si musel zařídit novou na neděli a tahle by propadla. Letenka od ČSA stojí 4tis. No, nekup to. Nekoupím. Tak jsem byl fakt smutnej, psal jsem Benovi sms, že tedy nic a kecal s Peťulou na skypu.
S tím, že mám školu od půl 2 a budu tam jen hodinu a potom jdu s Benem na ManUtd - Muzeum & Tour. Alespoň na to jsem se těšil.
S Peťulkou jsme skončili hovor a já jsem se očkem koukl na rozvrh a zděsil jsem se, škola začíná za hodinu. Ne, v půl 2, ale v půl 1. No a tak jsem vyběhl z pelechu, provedl „raní“ hyenu a sprintoval na bus, ať to stihnu. Je to fakt daleko a nikdy nevím, kolik bude aut v ulicích. Stihl jsem to extra rychle a pak jsem měl ještě 20 minut čas. V půl druhé sraz před školou a Go to Stretford. Theathre of dreams, jak se Old Trafford nazývá je opravdu překrásný. Největší ligový stadion s kapacitou 76tis. Lidí. Větší už je jen Wembley v Londýně – Národní stadion Anglie. V divadle snů jsem se tedy prošel, udělal spousty fotek a když už jsem chtěl jít domů, tak volala Vanessa Kamilovi, že je sraz všech účastníků London Tripu v 18:30 na Picadily Gardens. No, měli jsme hodinu a půl čas. Byli jsme 10 min od mého domu, tak jsem si sem alespoň hodil batoh a pak jsme jeli na Picadily, měli jsme 40 minut a tak jsme prošli místní obchoďák. Sešli jsme se všichni a že prý jdeme na společnou večeři – no OK. Šli jsme do tureckého bufetu – You can eat all, what you can eat [Sněs vše, co se do Tebe vejde] a opravdu, jednotná cena 8 liber (odpoledne je to jen 6)a mohli jsme si chodit nandavat co jsme chtěli z výběru mnoha, mnoha, mnoha jídel a dát si všeho kolik jsme chtěli. Opravdu jsem se nacpal, protože jsem se nestihl ani nasnídat a jelikož jsem šel ze školy na stadion, tak ani naobědvat. Přišlo mi to vhod a za to, co všechno jsem snědl bych dal v restauraci určitě mnohem víc. Super!
S tím, že mám školu od půl 2 a budu tam jen hodinu a potom jdu s Benem na ManUtd - Muzeum & Tour. Alespoň na to jsem se těšil.
S Peťulkou jsme skončili hovor a já jsem se očkem koukl na rozvrh a zděsil jsem se, škola začíná za hodinu. Ne, v půl 2, ale v půl 1. No a tak jsem vyběhl z pelechu, provedl „raní“ hyenu a sprintoval na bus, ať to stihnu. Je to fakt daleko a nikdy nevím, kolik bude aut v ulicích. Stihl jsem to extra rychle a pak jsem měl ještě 20 minut čas. V půl druhé sraz před školou a Go to Stretford. Theathre of dreams, jak se Old Trafford nazývá je opravdu překrásný. Největší ligový stadion s kapacitou 76tis. Lidí. Větší už je jen Wembley v Londýně – Národní stadion Anglie. V divadle snů jsem se tedy prošel, udělal spousty fotek a když už jsem chtěl jít domů, tak volala Vanessa Kamilovi, že je sraz všech účastníků London Tripu v 18:30 na Picadily Gardens. No, měli jsme hodinu a půl čas. Byli jsme 10 min od mého domu, tak jsem si sem alespoň hodil batoh a pak jsme jeli na Picadily, měli jsme 40 minut a tak jsme prošli místní obchoďák. Sešli jsme se všichni a že prý jdeme na společnou večeři – no OK. Šli jsme do tureckého bufetu – You can eat all, what you can eat [Sněs vše, co se do Tebe vejde] a opravdu, jednotná cena 8 liber (odpoledne je to jen 6)a mohli jsme si chodit nandavat co jsme chtěli z výběru mnoha, mnoha, mnoha jídel a dát si všeho kolik jsme chtěli. Opravdu jsem se nacpal, protože jsem se nestihl ani nasnídat a jelikož jsem šel ze školy na stadion, tak ani naobědvat. Přišlo mi to vhod a za to, co všechno jsem snědl bych dal v restauraci určitě mnohem víc. Super!
Úterý a objevení ManCity
Jelikož tady snad každý fotbalový klub má Muzeum & Tour a já jsem v Manchesteru, kde jsou kluby dva, musel jsem se podívat i na ten druhý, méně populární. To mě čekalo až po škole, která mi ale skončila v 11:55 a pak jsem jel na stadion Manchesteru City. Stačilo se Bena zeptat kde to je a hned mi zjistil i autobus a vysvětlil kde vystoupit a tak. V tomhle je EF a celá škola i její zaměstnanci fakt brilantní. Něco potřebuješ a ať se to týká ISIC karty, průkazu na bus, nebo rezervace letenky – všechno pro Tebe udělají. Opravdu ochotní lidé! Na prvním místě mají studenty – chtějí, abychom se cítili opravdu dobře, jinak se totiž mluvit asi nenaučíme – ve stresu. Velké +!
Jel jsem tedy přes Picadily Gardens ke stadionu, který leží v areálu Sport City. Na jednom místě mají snad všechno co se sportu týče, v čele s dominantním stadionem ManCity. Muzeum má tento klub sice malé, ale tour byla super. Stadion je to opravdu hezký. Sice se to nedá srovnávat s Chelsea, možná proto, že Chelsea fakt baštím, ale naše české stadiony by vypadali vedle těch jejich jako tréninkové centrum pro přípravku. Až tak famózní to je pocit, když stojíte mezi střídačkami a fotbalový svět vám leží u nohou, kolem vás, ba i nad vaší hlavou. Stadiony jsou obrovské!
K mému potěšení za mnou přišel dneska Ben a že pro mě má lístek na ManUnited. Říkám fajn, kdy? A on, že v sobotu. To zrovna letím domů, tak jsem tu nabídku odmítl, ale lístek jsem v ruce měl, cítil tu sílu Anglie a určitě se sem na to musím někdy zaletět podívat! Večer jsem to vyprávěl doma Jennimu a on říkal, ať si změním let na neděli. Dlouho jsem o tom přemýšlel, říkal jsem si, že mě Peťulka zabije a asi by i zabila, píše mi jak se těší. Já taky, ale tak je to jen jeden den a ManUtd, je ManUtd. Volám tátovi, ten volal do Královna letenky online, odkud mám letenku, ale budou tam až ráno v 9. Volám tedy ještě večer Benovi, jestli ještě má ten lístek, on že jo, tak jsem mu řekl, že si nejspíš změním let a bude to ok. On super, zítra se proto stav 45 liber. Ano je to hodně, ale opravdu je to ten z těch levnějších. Kluci ze školy byli za 55 liber. A to si vezměte, že ten stadion má kapacitu 76 tisíc lidí a je POŘÁD vyprodáno! Těším se na sobotu a čekám na ranní dobrou zprávu.
Jel jsem tedy přes Picadily Gardens ke stadionu, který leží v areálu Sport City. Na jednom místě mají snad všechno co se sportu týče, v čele s dominantním stadionem ManCity. Muzeum má tento klub sice malé, ale tour byla super. Stadion je to opravdu hezký. Sice se to nedá srovnávat s Chelsea, možná proto, že Chelsea fakt baštím, ale naše české stadiony by vypadali vedle těch jejich jako tréninkové centrum pro přípravku. Až tak famózní to je pocit, když stojíte mezi střídačkami a fotbalový svět vám leží u nohou, kolem vás, ba i nad vaší hlavou. Stadiony jsou obrovské!
K mému potěšení za mnou přišel dneska Ben a že pro mě má lístek na ManUnited. Říkám fajn, kdy? A on, že v sobotu. To zrovna letím domů, tak jsem tu nabídku odmítl, ale lístek jsem v ruce měl, cítil tu sílu Anglie a určitě se sem na to musím někdy zaletět podívat! Večer jsem to vyprávěl doma Jennimu a on říkal, ať si změním let na neděli. Dlouho jsem o tom přemýšlel, říkal jsem si, že mě Peťulka zabije a asi by i zabila, píše mi jak se těší. Já taky, ale tak je to jen jeden den a ManUtd, je ManUtd. Volám tátovi, ten volal do Královna letenky online, odkud mám letenku, ale budou tam až ráno v 9. Volám tedy ještě večer Benovi, jestli ještě má ten lístek, on že jo, tak jsem mu řekl, že si nejspíš změním let a bude to ok. On super, zítra se proto stav 45 liber. Ano je to hodně, ale opravdu je to ten z těch levnějších. Kluci ze školy byli za 55 liber. A to si vezměte, že ten stadion má kapacitu 76 tisíc lidí a je POŘÁD vyprodáno! Těším se na sobotu a čekám na ranní dobrou zprávu.
Pondělní nečekaná párty
V pondělí mi škola začíná až ve 14:05 a tak jsem byl rád, že jsi zdřímnu a opravdu, válel jsem se tak dlouho, že jsem se pak nestihl ani nasnídat a mazal jsem na autobus. Přijel jsem včas, ve škole to bylo super, hlavně jsem tam měl spoustu nových kamarádů, takže bylo procházení po útrobách školy zase příjemnější, když už jsem zdravil skoro každého. Londýn z nás vytvořil super partu. Vyučování mi skončilo v 17 hod a já jsem se chystal do města, něco nakoupit. Ale mezi dveřma u vstupu do školy mě zastavili kamarádi z Londýna, že prej jdu s nima do baru. Tak jsem si říkal, OK, to jsem ještě v Manchesteru nezkoušel, šel jsem a z nákupů tak sešlo.
Dojdeme do baru, podíváme se na ten hrůzostrašně vyhlížející ceník a rozhodneme se, že si raději něco koupíme a půjdeme na studentskou rezidenci, Abdul měl totiž narozeniny. Koupili jsme si dva pětilitrové soudky Heinekena, bylo nás 12, každého to vyšlo na 2 libry a pít se mohlo co hrdlo ráčilo. Mnohem lepší verze, v hospodě totiž za jedno pivo (0,3 l) dáte 3,5 libry.
Pilo se, pilo a protože tady je spousta lidí z Venezuely a ze Španělska, tančila se Salsa, tu jsem se už asi naučil. Bylo mi řečeno, že Češi jsou dobří studenti. Šlo mi to fakt rychle. Takže naší zemi reprezentuji zatím dobře. Objevil jsem také dost lidí, co zná české pivo a hezké holky. A pak samozřejmě spoustu lidí zná Čechy jen kvůli Jankulovskému, Barošovi, Rosickému, Kollerovi a tak. O hokeji se tady vůbec nemluví, ani nevím, jestli ho v Anglii znají :-D
Párty se fakt povedla, naučil jsem se salsu a pak jsem jel busem domů. Dorazil jsem asi v půl 12, šel jsem rovnou do postele, protože úterní škola mi začínala v 9 – tzn. vstávat v 7. Velmi povedený den!
Dojdeme do baru, podíváme se na ten hrůzostrašně vyhlížející ceník a rozhodneme se, že si raději něco koupíme a půjdeme na studentskou rezidenci, Abdul měl totiž narozeniny. Koupili jsme si dva pětilitrové soudky Heinekena, bylo nás 12, každého to vyšlo na 2 libry a pít se mohlo co hrdlo ráčilo. Mnohem lepší verze, v hospodě totiž za jedno pivo (0,3 l) dáte 3,5 libry.
Pilo se, pilo a protože tady je spousta lidí z Venezuely a ze Španělska, tančila se Salsa, tu jsem se už asi naučil. Bylo mi řečeno, že Češi jsou dobří studenti. Šlo mi to fakt rychle. Takže naší zemi reprezentuji zatím dobře. Objevil jsem také dost lidí, co zná české pivo a hezké holky. A pak samozřejmě spoustu lidí zná Čechy jen kvůli Jankulovskému, Barošovi, Rosickému, Kollerovi a tak. O hokeji se tady vůbec nemluví, ani nevím, jestli ho v Anglii znají :-D
Párty se fakt povedla, naučil jsem se salsu a pak jsem jel busem domů. Dorazil jsem asi v půl 12, šel jsem rovnou do postele, protože úterní škola mi začínala v 9 – tzn. vstávat v 7. Velmi povedený den!
pondělí 13. října 2008
England is crazy! England is very big chaos! But, I love England!
Ještě jsem se nezmínil o tom, že od pátku do neděle budu v Londýně. EF škola pořádá takové víkendové výlety do okolních měst, nebo i do Amsterodamu – to vše najdete na webu EF.com. A tak jsem si řekl, že nevím kdy se sem zase podívám a přihlásil jsem se. Celý třídenní výlet shrnu v jednom článku. Noťas jsem si tam nebral, tak jsem to nemohl psát každý den. Cesta autobusem trvala 5 hodin – bylo to hrozně unavující, děsný a to jsme jeli pořád jen po dálnici – když si představím, že jsem si říkal, že bych možná do UK měl jet busem a to by bylo na 20 hodin, tak je mi z toho špatně. Londýn je ale krásný a stálo to za to. Ve 13 hod jsme tam dojeli, pak jsme si koupili denní jízdenky na Metro a hurá do Hostelu. Ubytovali jsme se, skočili jsme si na oběd – naše skupinka do PizzaHut a pak jeli na London Eye. Koukat na Londýn z takové výšky je opravdu krásné. BigBen, je úžasný, mám ho asi na 100 fotkách, ze všech možných i nemožných úhlů. Z prostředku hlavní silnice, kam jsem vlezl kvůli pár fotkám, prostě super. Měli jsme pak volný čas a tak jsme právě ve skupince prošli tak nějak dokola kolem BigBenu a parku... Nádhera! Skočili jsme si do McDonald's na večeři :-D vrátili jsme se na hostel a plánovali jsme večer. Cestou jsme si koupili nějaké to pitíčko. Jelikož je tam jeden z Ruska, nakoupil vodku, Redbull a džus. Já jsem si koupil český Staropramen a byl jsem spokojený. Nesnáším vodku a další průhledné hnusy.
Freddie měl totiž ten den 25 narozeniny. Když jsme byli občerstvení tak v 11 hodin vydali jsme se do údajně nejlepšího klubu světa – do Londýnského Fabric. Když jsme ho konečně v 1 hodinu našli, fronta byla ještě na další dvě hodiny a rozhodli jsme se najít něco jiného. Našli jsme a bylo to super. Pak ale cesta do hostelu. Noční autobus ve dvě ráno nejel. Museli by jsme hrozně dlouho čekat, tak jsme si vzali Londýnské taxi. To je vám poježděníčko. Mávnete, zastaví a po dojezdu na místo určení se mi ještě mile usmál do foťáku. Super.
Druhý den nás čekala snídaně v 9 hodin ráno. Vstal jsem tedy v půl, dal si spršku a šel jsem jíst. Měl jsem vajíčka se slaninou. Mňam. Pak jsme se jeli podívat na Buckingham palace, Picadili circus a pak jsme si dali rozchod. Krámky se suvenýry jsou na každém kroku a mě se asi v každém něco líbilo. Tak a další taška věcí. Asi budu doplácet za zavazadlo... :-D Oběd jsem si al u Burger King a pak jsme jeli do muzea voskových figurín, Madame Tussaud. A to je opravdu krása. Bylo to hrozně skvělé, mám spousty fotek, sami uvidíte. Nemám slov. Bomba. Pak jsme měli zase volný čas, dal jsem si pravou Londýnskou vafli, mňam. Šli jsme na večeři do nějaké asijské restaurace a jídlo sice bylo skvělé, ale bylo ho tak moc, že jsem ho sníst nedokázal. Byl jsem unavený, tak jsme jen kravili na Hostelu do jedné do rána a do žádného klubu už jsem nešel. Pak jsem zalehl. Ráno opět budíček v půl deváté, sprcha a snídaně. Tentokrát jsem si dal vajíčka s fazolemi a taky mňamka. A jelikož jsme odjížděli po 3 hodině, sraz byl ve dvě na hostelu a měli jsme volný čas. Já jsem chtěl kam jinam než na Chelsea stadion Stamford Bridge. Skupinka kolem mě se vytvořila ale při nastupování do metra mě jaksi neposlouchali a jeli špatným – ach jo, když se v tom nevyznají, tak ať se do toho ne****u. Fakt mě to pěkně namíchlo, zůstal jsem tam totiž jen s dvěma kluky a ty trvali na tom,že pojedeme za nimi a sejdeme se a pak zpět... Nechápal jsem, proč nestačí sms, vraťte se zpět, počkáme tady... NO co, jel jsem tedy, když jsme ale dojeli o 5 zastávek dál a Francisco jim volal, kde jsou, zjistili jsme, že už dávno nakupují někde na druh části Londýna... Fuck off! Jedu na Stamford Bridge. A jel jsem sám, kluci jeli za nima. Za to jsem si to náramně užil. Šel jsem do Muzea a Tour po stadionu, byl jsem v kabinách, ve sprcách, v PressRoom, prostě všude, kde se dá. Viděl jsem zblízka dres Petra Čecha, no co víc si může člověk přát. A sál jsem u střídaček a fotil a fotil. Tour ale trvala do 2 hodin a ve dvě jsem měl sraz na Hostelu (4 zastávky metra od Chelsea) tak jsem pak pouze proběhl Megastore, které je ještě dvakrát větší než ManUtd, koupil jsem si šálu a mazal na metro. Doběhl na hostel a pak jsme šli směrem náš Bus a hurá do Manchesteru. Doma mě čekala večeře, hovězí s bramborem. A jako dezert Custard. Pravý, nefalšovaný pohyblivý a vynikající anglický puding. Pak jsem šel konečně spát.
V Londýnském metru jsou jedny schody jedoucí dolu na levo, na druhé stanici na pravo. Když lidi po schodech chodí, tak chodí vlevo i vpravo v obou směrech. Na ulici totéž. Na dálnici se v Anglii předjíždí taktéž zleva i zprava – tam kde je to zrovna rychlejší... Prostě Bordel a tam mám své osobní heslo: England is crazy! England is very big chaos! But, I love England!
Freddie měl totiž ten den 25 narozeniny. Když jsme byli občerstvení tak v 11 hodin vydali jsme se do údajně nejlepšího klubu světa – do Londýnského Fabric. Když jsme ho konečně v 1 hodinu našli, fronta byla ještě na další dvě hodiny a rozhodli jsme se najít něco jiného. Našli jsme a bylo to super. Pak ale cesta do hostelu. Noční autobus ve dvě ráno nejel. Museli by jsme hrozně dlouho čekat, tak jsme si vzali Londýnské taxi. To je vám poježděníčko. Mávnete, zastaví a po dojezdu na místo určení se mi ještě mile usmál do foťáku. Super.
Druhý den nás čekala snídaně v 9 hodin ráno. Vstal jsem tedy v půl, dal si spršku a šel jsem jíst. Měl jsem vajíčka se slaninou. Mňam. Pak jsme se jeli podívat na Buckingham palace, Picadili circus a pak jsme si dali rozchod. Krámky se suvenýry jsou na každém kroku a mě se asi v každém něco líbilo. Tak a další taška věcí. Asi budu doplácet za zavazadlo... :-D Oběd jsem si al u Burger King a pak jsme jeli do muzea voskových figurín, Madame Tussaud. A to je opravdu krása. Bylo to hrozně skvělé, mám spousty fotek, sami uvidíte. Nemám slov. Bomba. Pak jsme měli zase volný čas, dal jsem si pravou Londýnskou vafli, mňam. Šli jsme na večeři do nějaké asijské restaurace a jídlo sice bylo skvělé, ale bylo ho tak moc, že jsem ho sníst nedokázal. Byl jsem unavený, tak jsme jen kravili na Hostelu do jedné do rána a do žádného klubu už jsem nešel. Pak jsem zalehl. Ráno opět budíček v půl deváté, sprcha a snídaně. Tentokrát jsem si dal vajíčka s fazolemi a taky mňamka. A jelikož jsme odjížděli po 3 hodině, sraz byl ve dvě na hostelu a měli jsme volný čas. Já jsem chtěl kam jinam než na Chelsea stadion Stamford Bridge. Skupinka kolem mě se vytvořila ale při nastupování do metra mě jaksi neposlouchali a jeli špatným – ach jo, když se v tom nevyznají, tak ať se do toho ne****u. Fakt mě to pěkně namíchlo, zůstal jsem tam totiž jen s dvěma kluky a ty trvali na tom,že pojedeme za nimi a sejdeme se a pak zpět... Nechápal jsem, proč nestačí sms, vraťte se zpět, počkáme tady... NO co, jel jsem tedy, když jsme ale dojeli o 5 zastávek dál a Francisco jim volal, kde jsou, zjistili jsme, že už dávno nakupují někde na druh části Londýna... Fuck off! Jedu na Stamford Bridge. A jel jsem sám, kluci jeli za nima. Za to jsem si to náramně užil. Šel jsem do Muzea a Tour po stadionu, byl jsem v kabinách, ve sprcách, v PressRoom, prostě všude, kde se dá. Viděl jsem zblízka dres Petra Čecha, no co víc si může člověk přát. A sál jsem u střídaček a fotil a fotil. Tour ale trvala do 2 hodin a ve dvě jsem měl sraz na Hostelu (4 zastávky metra od Chelsea) tak jsem pak pouze proběhl Megastore, které je ještě dvakrát větší než ManUtd, koupil jsem si šálu a mazal na metro. Doběhl na hostel a pak jsme šli směrem náš Bus a hurá do Manchesteru. Doma mě čekala večeře, hovězí s bramborem. A jako dezert Custard. Pravý, nefalšovaný pohyblivý a vynikající anglický puding. Pak jsem šel konečně spát.
V Londýnském metru jsou jedny schody jedoucí dolu na levo, na druhé stanici na pravo. Když lidi po schodech chodí, tak chodí vlevo i vpravo v obou směrech. Na ulici totéž. Na dálnici se v Anglii předjíždí taktéž zleva i zprava – tam kde je to zrovna rychlejší... Prostě Bordel a tam mám své osobní heslo: England is crazy! England is very big chaos! But, I love England!
Dnes to vyšlo! Welcome to Old Trafford!
Dnes jsem měl nejdelší vyučování v týdnu, od 9:00 do 15:25. Ráno tesy rychlá snídaně a cesta do školy, kam jsem přijel opravdu na minutu. Zase nový učitel a snad nejlepší z těch tří. Takový Showman. Začali jsme tím, že jsme každý řekli odkud jsme a co nás zajímá. Pak se nás Rich ptal na další doplňující otázky. Já měl otázku Proč zrovna Manchester? Proč ne Londýn? A moje odpověď byla jasná: Protože mám rád Mancheterský fotbalový tým. A on, Manchester city, že? S očekáváním mé kladné odpovědi. A já nene, United. A on se tak sklesle zatvářil – asi velký fanda City :-) :-D Pak jsme rozebírali proč si lidi vybírají školu v Manchesteru a přišli jsme na to, že Je tady již zmíněný fotbal, je levnější, než Londýn, Je tady obrovská koncentrace studentů a hlavně je Manchester výjimečný, protože tady se roční období střídá během jednoho dne. Během jednoho dne tady totiž pálí sluníčko, sněží i prší. Jak řekl Rich. A ono na tom něco je. Opravdu pršelo fakt jen včera, jinak sice sprchne, ale to je na 10 minut a je to fuč... Pak jsme probírali abecedu – tu já naštěstí umím dobře, ale například Woody z Thajska, nebo jeden kluk ze Saudské Arábie s tím měli velké problémy to správně vyslovit. Když jsme probrali abecedu a spelování (hláskování) jednotlivých slov, přešli jsme k intonaci v hlase. Které slova ve větě zní opravdu hlasitě a které jsou tam tak jako navíc. Například Where are you from? (Odkud jsi?) Klademe důraz na WHERE a FROM – ARE YOU je sice důležité, hlavní je to, na co se ptáme a odkud znamená Where ..... from?
Velice zajímavé, ale to bych se naučil asi až opravdu každodenním cvičením... Pak jsme měli Johnathana – toho už jsem poznal včera a bavili jsme se o počasí – jak se řekne horko, teplo, zima, mráz. Nebo že se potím a tak. Také velice poučné. Můj den zakončil Andy. Čekala nás prezentace přes dataprojektor na téma: First Aid! - První pomoc! Takže už vím, co má bý v lékárničce i v angličtině, jak vypadá stabilizovaná poloha v angličtině, prostě to, co vím z čech už znám i anglicky. Super :-)
A protože jsem končil v půl 4, hurá na bus a? Na Old Trafford :-) Ještě jsem se stavil u McD, poslat sms a dát si Mc Flurry – hádejte kde ho mají lepší, u nás, nebo tady? .............................. Uhodli jste – tady! A pak už opravdu na Old Trafford. Vystoupil jsem si o dvě zastávky dřív, přešel silnici a čekala mě rovinka s krásným výhledem na tento svatostánek. Mám spoustu fotek. Samozřejmě jsem šel i do Megastore a koupil jsem si šálu a pár maličkostí – s FanShopem Sparty se to jaksi nedá ani srovnat, tohle je opravdu MEGA a mají mrtě moc věcí. Příští týden pojedu na stadion Manchesteru City a koupím šálu také! Prošel jsem si tunelem, plným nádherných fotografií, týkajících se ManUtd a pak mě chlapík – myslel jsem, že zaměstnanec oslovil, jestli už jsem byl tam a tam. A já, že ne, že jsem z ČR a on, tak super, pojď já Ti to ukážu. Je to V.I.P. Takže jsem tam nesměl, ale měl jsem dojem, že on je zaměstnanec. No a když mě zrovna fotil se zlatým nápisem na zdi Welcome to Old Trafford a logem ManUtd. Poklepal mu na rameno člen ochranky (takže jsem bohužel rozmazaný) s tím, že tam nesmíme. Tak mu vysvětlil, že jsem z ČR, jsem tu jen na chvilku, tak mi to chtěl jen ukázat – zjistil jsem tedy, že to asi žádný zaměstnanec není a pak jsme mu mnohokrát poděkovali, že z toho nejsou žádné následky, rozloučili jsme se a šli jsme každý svou cestou. Doma jsem povečeřel, koukal na TV a šel spát.
Velice zajímavé, ale to bych se naučil asi až opravdu každodenním cvičením... Pak jsme měli Johnathana – toho už jsem poznal včera a bavili jsme se o počasí – jak se řekne horko, teplo, zima, mráz. Nebo že se potím a tak. Také velice poučné. Můj den zakončil Andy. Čekala nás prezentace přes dataprojektor na téma: First Aid! - První pomoc! Takže už vím, co má bý v lékárničce i v angličtině, jak vypadá stabilizovaná poloha v angličtině, prostě to, co vím z čech už znám i anglicky. Super :-)
A protože jsem končil v půl 4, hurá na bus a? Na Old Trafford :-) Ještě jsem se stavil u McD, poslat sms a dát si Mc Flurry – hádejte kde ho mají lepší, u nás, nebo tady? .............................. Uhodli jste – tady! A pak už opravdu na Old Trafford. Vystoupil jsem si o dvě zastávky dřív, přešel silnici a čekala mě rovinka s krásným výhledem na tento svatostánek. Mám spoustu fotek. Samozřejmě jsem šel i do Megastore a koupil jsem si šálu a pár maličkostí – s FanShopem Sparty se to jaksi nedá ani srovnat, tohle je opravdu MEGA a mají mrtě moc věcí. Příští týden pojedu na stadion Manchesteru City a koupím šálu také! Prošel jsem si tunelem, plným nádherných fotografií, týkajících se ManUtd a pak mě chlapík – myslel jsem, že zaměstnanec oslovil, jestli už jsem byl tam a tam. A já, že ne, že jsem z ČR a on, tak super, pojď já Ti to ukážu. Je to V.I.P. Takže jsem tam nesměl, ale měl jsem dojem, že on je zaměstnanec. No a když mě zrovna fotil se zlatým nápisem na zdi Welcome to Old Trafford a logem ManUtd. Poklepal mu na rameno člen ochranky (takže jsem bohužel rozmazaný) s tím, že tam nesmíme. Tak mu vysvětlil, že jsem z ČR, jsem tu jen na chvilku, tak mi to chtěl jen ukázat – zjistil jsem tedy, že to asi žádný zaměstnanec není a pak jsme mu mnohokrát poděkovali, že z toho nejsou žádné následky, rozloučili jsme se a šli jsme každý svou cestou. Doma jsem povečeřel, koukal na TV a šel spát.
4. den, nový učitel a škola až do 17 hod
Na úvod bych se chtěl omluvit všem, kteří čekají, co jsem dělal dál. Věc se má takto: Ve škole nám internet – WiFi nejde, nebo nešel. Doma se Jenniemu rozbil modem, takže ani doma jsem se nemohl připojit. Jak dostanu na web články, na to už jsem přišel. Na fotky si ale musíte počkat déle. Mrzí mě to, ale líp to neumím. A WiFi u McDonald a podobné jsou pomalé na přidávání fotek. I to už jsem zkoušel, abyste se mohli kochat, jako já. Takže, bohužel. Díky za pochopení.
A teď k mému dalšímu dni. Ráno začalo jako každé jiné snídaní a cestou do školy. Přesto, že jsem měl výuku až od 12:30, jel jsem tam už v 10, abych mohl na internet a přidat fotky, texty a poslat třeba nějaký ten mailík... Chyba, internet ve škole nešel – WiFi, tak jsem se dal s někým do řeči a dozvěděl jsem se, že to mám říct Chrisovi (ten ve škole připravuje velké testy – jednou za 14 dní, kontroluje učitele, a právě spravuje síť) tak jsem mu to řekl, a prý, že se na to podívá. Ok. Taky jsem se dozvděl, že mohu jít do iLab učebny kde internet na PC je. Tak jsem alespoň poslal pár smsek z NETu a pak už hurá na hodinu.
Čekalo mě seznámení s novým učitelem a musím říct, že taky excelentní. Oni to prostě dokážou fakt skvěle vysvětlovat, když někdo nerozumí slovíčku, oni ho vysvětlí dalšími pěti větami a zahrají u toho divadlo, nebo rukama naznačí situaci tak, abyste opravdu pochopili, o co jde. Takže např. Základní slovíčko GO, by vysvětlovali stylem – To je sloveso a znamená to, že se nějaká osoba pohybuje z místa na místo. Pohybuje se po nohách. Takže I am going. A předvede to... Asi jsem to teď nepopsal nejlíp, ale pro příklad to snad stačí :-D Po škole jsem byl unavený a jel jsem rovnou domu, protože mi cesta ze školy trvá 50 minut busem. O výletu na Old Trafford jsem sice přemýšlel, ale říkal jsem si, že už je pozdě a byl jsem líný, tak jsem to vzdal. Sonya mi ráno nechala vzkaz, že se vrátí až kolem 22hod a že mám večeři v ledničce. Měl jsem tam Kidney pie ze včerejška, dojedl jsem to a pak jsme koukali s Jenniem na TV, na TMNT – Želvy Ninja :-) Tak zkrátka super. Pak jsem si šel lehnout.
A teď k mému dalšímu dni. Ráno začalo jako každé jiné snídaní a cestou do školy. Přesto, že jsem měl výuku až od 12:30, jel jsem tam už v 10, abych mohl na internet a přidat fotky, texty a poslat třeba nějaký ten mailík... Chyba, internet ve škole nešel – WiFi, tak jsem se dal s někým do řeči a dozvěděl jsem se, že to mám říct Chrisovi (ten ve škole připravuje velké testy – jednou za 14 dní, kontroluje učitele, a právě spravuje síť) tak jsem mu to řekl, a prý, že se na to podívá. Ok. Taky jsem se dozvděl, že mohu jít do iLab učebny kde internet na PC je. Tak jsem alespoň poslal pár smsek z NETu a pak už hurá na hodinu.
Čekalo mě seznámení s novým učitelem a musím říct, že taky excelentní. Oni to prostě dokážou fakt skvěle vysvětlovat, když někdo nerozumí slovíčku, oni ho vysvětlí dalšími pěti větami a zahrají u toho divadlo, nebo rukama naznačí situaci tak, abyste opravdu pochopili, o co jde. Takže např. Základní slovíčko GO, by vysvětlovali stylem – To je sloveso a znamená to, že se nějaká osoba pohybuje z místa na místo. Pohybuje se po nohách. Takže I am going. A předvede to... Asi jsem to teď nepopsal nejlíp, ale pro příklad to snad stačí :-D Po škole jsem byl unavený a jel jsem rovnou domu, protože mi cesta ze školy trvá 50 minut busem. O výletu na Old Trafford jsem sice přemýšlel, ale říkal jsem si, že už je pozdě a byl jsem líný, tak jsem to vzdal. Sonya mi ráno nechala vzkaz, že se vrátí až kolem 22hod a že mám večeři v ledničce. Měl jsem tam Kidney pie ze včerejška, dojedl jsem to a pak jsme koukali s Jenniem na TV, na TMNT – Želvy Ninja :-) Tak zkrátka super. Pak jsem si šel lehnout.
čtvrtek 9. října 2008
Druhý školní den a velké nakupování
Ráno jsem vstával opět v 7 hodin, a po snídani – kukuřičné lupínky – jsem se vydal na autobus. Vyučování mi začínalo v 9 hodin a já jsem v 8:56 usedl do lavice. Tedy, lavice, máme to formou kulatého stolu. Je nás ve třídě 9 + vyučující a všichni (i vyučující) sedíme kolem dvou velkých stolů, sražených k sobě. Lépe se potom komunikuje, povídá a vlastně „jsme si všichni rovni.“
Ze začátku jsem byl hodně mimo, než jsem zase přepnul mozek na angličtinu, chvilku to trvalo. Probrali jsme slovíčka k dané lekci. Vysvětlili jsme si slovíčka, která jsme neznali a pustili se do toho. Téma bylo „Globální problémy“ a tak se naše diskuse týkala globálního oteplování, výfukových plynů a podobně. Když se dostalo na mě a Susan (učitelka) se mě ptala, jak naše země bojuje s globálním oteplováním, tak jsem fakt přemýšlel co jí na to říct. Ale řekl jsem to, jak to je. Že náš pan prezident říká, že boj s globálním oteplováním je házení peněz z okna. A pak se alespoň zeptala jestli si já osobně myslím, že je důležité aby se s tím něco dělalo, po mé kladné odpovědi už měla zase úsměv ve tváři a já jsem byl rád, že všichni věděli, že to co říká Klaus není názor občanů ČR, bohužel, ten kdo naše názory má tlumočit, tak má svou ekonomickou hlavičku...
Po asi dvouhodinové diskusi jsme se dostali k budoucímu času a vysvětlovali jsme si WILL a GOING TO. Co mě ale opravdu zaskočilo, ve všech zemích, co jsme ve třídě, včetně ČR, nás vždycky učili, že pokud mám naplánovaný, že někam půjdu, použiji Going to a pak mám dát GO. Takže větu Večer půjdu na párty. bych měl říct I'm going to go to party in the evening. Nejen já jsem rád, že to tak není. Bylo nám, opravdu všem, nikdo to ze své země nevěděl a byl na tom jako já, že pokud máme naplánované, že někam půjdeme, použijeme GOING TO, ale to druhé GO už vynecháváme. Takže věta zní anglicky správně I'm going to a party in the evening. A všichni z toho ví, že je to budoucnost a zároveň, že tam půjdu.
Po škole jsem jel do centra nakoupit do Primarku. Než utratím peníze za něco jiného, chtěl jsem mít alespoň základní dárky a hrozně se mi tam líbilo pár věcí pro sebe, když jsem tam byl včera, tak jsem si to prostě musel koupit. Fakt to tam je levné! A myslím, že dneškem jsem naplnil kapacitu zavazadla, které má mít maximálně 23Kg. Chtěl jsem jít večer ještě k Old Traffordu udělat pár fotek, ale jelikož jsem napsal domů sms, že tady ještě nepršelo, protože všichni v ČR říkají, že tady pořád prší atd. atd. Tak pršet začalo. SMS jsem odeslal a bylo to, přišel výpis a spustil se slejvák, až to hezké nebylo.
Z Old Traffordu tak sešlo a podívám se blíž některý z dalších dní. K obědu jsem měl ve školní kantýně tuňákovou bagetu – ale to s tou naší českou opravdu nemůžete porovnávat a k večeři jsem měl typicky anglické jídlo. Mashed potatoes and steak with kidney pie. Ještě k tomu byla zelenina, dušená kukuřice a lusky fazolí. Bylo to fakt skvělý, úžasný, delikátní – prostě jiný, než v čechách. Tam mi to nikdy nikdo neuvařil a asi ani neuvaří a moc mi to chutnalo. Pak se mě Sonya ptala co nemám rád za jídlo a když jsem řel šunku, čekal jsem, že se bude hrozně divit jako všichni v Čechách, ale ne, ona ji nemá ráda také :-) První člověk, kterého znám a sdílí se mnou názor, že šunka smrdí a není dobrá!!! :-)
A musím se i pochválit. Říkala, že když jsem tady já, je ten dům veselejší. Blbnu s malou Samanthou a tak asi i proto. Krom toho prý první co bylo, když přišli domů, Samantha běžela přímou čarou k Orion bomboniéře. Prý je to hrozně dobrá čokoláda, chválej mi jí 5x denně – a to ještě neměli Figaro (to je bohužel ze Slovenska a já chtěl přivézt něco typicky českého)
Večer přišla Sonyi kamarádka nabarvit a učesat dvojčata, protože v sobotu jedou zpívat do Superstar, tak aby vypadala krásně. Já jsem byl v obýváku a koukal s nimi na TV a povídal si s nimi přitom co Sonya vařila, holky se nechávali stříhat a Samantha po mě lezla jako po lezecké stěně. Je hrozně kouzelná. Škoda, že jí nerozumím všechno. Není zvyklá mluvit pomalu a srozumitelně. Ono je blbě rozumět malým dětem v Čechách, natož v Anglii, když nejsem angličan :-D Život v anglické rodině se mi fakt moc líbí. A donutí mě mluvit anglicky. To jsem přesně potřeboval!
Až na to, že dneska nešel NET ve škole a pak nešel ani Jennimu doma, tak je to ok. Internet mi ale hrozně chybí. Já, takový závislák, jsem bez něho jako bez ruky. Dneska jsem ve škole dřív, abych sem mohl přidat tento a včerejší článeček. Více zase zítra. See you later.
Ze začátku jsem byl hodně mimo, než jsem zase přepnul mozek na angličtinu, chvilku to trvalo. Probrali jsme slovíčka k dané lekci. Vysvětlili jsme si slovíčka, která jsme neznali a pustili se do toho. Téma bylo „Globální problémy“ a tak se naše diskuse týkala globálního oteplování, výfukových plynů a podobně. Když se dostalo na mě a Susan (učitelka) se mě ptala, jak naše země bojuje s globálním oteplováním, tak jsem fakt přemýšlel co jí na to říct. Ale řekl jsem to, jak to je. Že náš pan prezident říká, že boj s globálním oteplováním je házení peněz z okna. A pak se alespoň zeptala jestli si já osobně myslím, že je důležité aby se s tím něco dělalo, po mé kladné odpovědi už měla zase úsměv ve tváři a já jsem byl rád, že všichni věděli, že to co říká Klaus není názor občanů ČR, bohužel, ten kdo naše názory má tlumočit, tak má svou ekonomickou hlavičku...
Po asi dvouhodinové diskusi jsme se dostali k budoucímu času a vysvětlovali jsme si WILL a GOING TO. Co mě ale opravdu zaskočilo, ve všech zemích, co jsme ve třídě, včetně ČR, nás vždycky učili, že pokud mám naplánovaný, že někam půjdu, použiji Going to a pak mám dát GO. Takže větu Večer půjdu na párty. bych měl říct I'm going to go to party in the evening. Nejen já jsem rád, že to tak není. Bylo nám, opravdu všem, nikdo to ze své země nevěděl a byl na tom jako já, že pokud máme naplánované, že někam půjdeme, použijeme GOING TO, ale to druhé GO už vynecháváme. Takže věta zní anglicky správně I'm going to a party in the evening. A všichni z toho ví, že je to budoucnost a zároveň, že tam půjdu.
Po škole jsem jel do centra nakoupit do Primarku. Než utratím peníze za něco jiného, chtěl jsem mít alespoň základní dárky a hrozně se mi tam líbilo pár věcí pro sebe, když jsem tam byl včera, tak jsem si to prostě musel koupit. Fakt to tam je levné! A myslím, že dneškem jsem naplnil kapacitu zavazadla, které má mít maximálně 23Kg. Chtěl jsem jít večer ještě k Old Traffordu udělat pár fotek, ale jelikož jsem napsal domů sms, že tady ještě nepršelo, protože všichni v ČR říkají, že tady pořád prší atd. atd. Tak pršet začalo. SMS jsem odeslal a bylo to, přišel výpis a spustil se slejvák, až to hezké nebylo.
Z Old Traffordu tak sešlo a podívám se blíž některý z dalších dní. K obědu jsem měl ve školní kantýně tuňákovou bagetu – ale to s tou naší českou opravdu nemůžete porovnávat a k večeři jsem měl typicky anglické jídlo. Mashed potatoes and steak with kidney pie. Ještě k tomu byla zelenina, dušená kukuřice a lusky fazolí. Bylo to fakt skvělý, úžasný, delikátní – prostě jiný, než v čechách. Tam mi to nikdy nikdo neuvařil a asi ani neuvaří a moc mi to chutnalo. Pak se mě Sonya ptala co nemám rád za jídlo a když jsem řel šunku, čekal jsem, že se bude hrozně divit jako všichni v Čechách, ale ne, ona ji nemá ráda také :-) První člověk, kterého znám a sdílí se mnou názor, že šunka smrdí a není dobrá!!! :-)
A musím se i pochválit. Říkala, že když jsem tady já, je ten dům veselejší. Blbnu s malou Samanthou a tak asi i proto. Krom toho prý první co bylo, když přišli domů, Samantha běžela přímou čarou k Orion bomboniéře. Prý je to hrozně dobrá čokoláda, chválej mi jí 5x denně – a to ještě neměli Figaro (to je bohužel ze Slovenska a já chtěl přivézt něco typicky českého)
Večer přišla Sonyi kamarádka nabarvit a učesat dvojčata, protože v sobotu jedou zpívat do Superstar, tak aby vypadala krásně. Já jsem byl v obýváku a koukal s nimi na TV a povídal si s nimi přitom co Sonya vařila, holky se nechávali stříhat a Samantha po mě lezla jako po lezecké stěně. Je hrozně kouzelná. Škoda, že jí nerozumím všechno. Není zvyklá mluvit pomalu a srozumitelně. Ono je blbě rozumět malým dětem v Čechách, natož v Anglii, když nejsem angličan :-D Život v anglické rodině se mi fakt moc líbí. A donutí mě mluvit anglicky. To jsem přesně potřeboval!
Až na to, že dneska nešel NET ve škole a pak nešel ani Jennimu doma, tak je to ok. Internet mi ale hrozně chybí. Já, takový závislák, jsem bez něho jako bez ruky. Dneska jsem ve škole dřív, abych sem mohl přidat tento a včerejší článeček. Více zase zítra. See you later.
První školní den a procházka po Manchesteru
Doplním nejdříve včerejší den, k večeři jsem měl kuřecí stehno s bramborem – díky Bohu mají rádi kuřata a ne chobotnice. Radši 14 dní kuře, než nějaký mořský obludy. A po večeři jsem byl v pokoji, hrál PC hry a kecal s Jenniem.
V pondělí ráno jsme vstávali v 7 hodin místního času, protože v 8 jsme museli jít na autobus, abychom byli v 9 ve škole. K snídani mi Jennie udělal míchaná vejce a pak jsme vyrazili. Když jsme nasedali do autobusu, koupil jsem si „ticket for one week“ [Týdení jízdenku] Za jednu cestu do školy bych dal totiž kolem 2,50 libry. To znamená, že když připočtu cestu zpátky domů – denně by to bylo 5 liber jen za bus. Týdenní jízdenka mě vyšla na krásných 10 liber a můžu jí používat na všechny autobusy společnosti Magic Bus, která jezdí po celém jižním Manchesteru.
V Manchesteru je všechno tak nějak zkopírované z Londýna, mají tady Picadily, University of Manchester( v Londýně mají University of London), Oxford street... No a tak nechybí i kopie Double-deckeru – dvoupatrového autobusu hromadné dopravy. Jen není červený, ale modrý, nebo modrobílý. Najdete ho ve fotokoutku. A tak jsem poprvé v životě jel dvoupatrovým autobusem.
Cestou do školy jednou přesedáme. Jennie mi vysvětlil co a jak a vše jsem pochopil. Když jsme došli do školy, tak jsem po předložení pasu dostal papír, na kterém jsem si měl zvolit doplňkové studium, což je lepší než se učit něco, co nechci. Vše bylo v EF deskách a EF šanonu. Také jsem dostal takový šusťákový batůžek – nevím kdy ho využiji, ale každopádně je to od nich hezké – pár šílenců ho ale dnes už na zádech mělo ;-) a šňůrku EF na klíče.
Pak nás čekal rozřazovací test. EF má 8 úrovní a my jsme byli rozděleni do úrovní tak, aby vždy v jedné třídě byli studenti na stejné úrovni a tak se odbourá zdržování se se studenty nižších úrovní a tak i Ti na vrcholu můžou pocítit zlepšení.
Po testu jsme měli naplánovanou procházku centrem Manchesteru. My, co jsme měli týdenní jízdenku jsme si tam klidu dojeli. Ti co jí neměli, tak platili 1 libru. Prošli jsme se centrem a pak jsme dostali rozchod na dvě hoďky.
Zapoměl jsem napsat, že tady nejsem jediný Čech :-( Ani v říjnu se mi to nepovedlo :-( Je tady ještě Honza, je mu 31, ale vypadá na 18... No takže dneska jsem vlastně mluvil i česky – což ale vůbec nechci a taky jsem mu to řekl, že od zítřka s češtinou neuspěje. V centru Manchesteru jsem šel tedy s ním. Nejdříve jsem šel do Primarku – už z ČR jsem věděl, že tam mají extrémě levné oblečení. A je to tak. Mají tam opravdu hezké ceny. Nakupovat budu ale jindy, dnes jsem se jen díval. Pak jsme šli najít něco k jídlu. Vyhrál McDonald. :-D Vím, že zní blbě, že jsme přijeli do Anglie abychom šli k MC, ale dostali jsme u vchodu do obchoďáku slevovou kartičku na BigMac se středníma hranolkama. A protože v UK opravdu stojí triko stejně jako jeden jogurt. Nemohli jsme slevu nechat být. K mé radosti byl přímo u MC HotSpot – wifi free :-) (internet zdarma) využil jsem ho a hned jsem psal smsky Peťulce a domů, ať vědí, co dělám a tak... (Ve škole je NET také, ale nebyl čas)
Prošli jsme se tedy centrem a mě osobně se Manchester opravdu moc líbí a pokud mi to život dovolí už teď vím, že tady nejsem naposledy. Po procházce jsme se vrátili do EF školy a dostali jsme rozvrh a učebnici, podle úrovně dosažené v testu. Já jsem dosáhl úrovně PRE-INTERMEDIATE (podprůměr) Tuto úroveň, asi hlavně díky poslechovým cvičením, získalo nejvíce lidí. Ale radost mám z toho, že pode mnou jsou úrovně ještě dvě, základní znalost a začátečník. Nade mnou ještě čtyři, průměr, nadprůměr, pokročilý a akademická znalost.
V rozvrhu jsem vyčetl, že mám vyučování v:
Pondělí: 14:05 – 17:00
Úterý: 9:00 – 11:55
Středa: 12:30 – 17:00
Čtvrtek: 9:00 – 15:25
Pátek: 10:35 – 11:55 a 14:05 – 15:25
V tyto hodiny budu mít stoprocentně vypnutý telefon a věnovat se pouze a pouze AJ, pokud mě tedy nezastihnete, zkuste to později ;-)
Pak nám byla formou prezentace představena škola, zaměstnanci i náplň naší činnosti. V 5 hodin jsme byli vypuštěni a šli jsme každý svou cestou. Našel jsem tedy první zastávku autobusu, počkal na moje číslo a vydal se směrem domů. To bylo super. Věděl jsem, že musím vystoupit až uvidím McDonald, takový zvláštní. Ok, řekl jsem si, jenže jak už jsem byl zmatený z toho, že jsem za jeden den už jel tolika busy – do školy, do centra a zpět – nevěděl jsem najednou jestli mám vystoupit až ho uvidím, nebo až projedu kolem. Ale tak co, tu jednu zastávku bych i došel. Vystoupil jsem tedy a asi i dobře, jak jsem potom zjistil. Jenže já jsem si ráno špatně napsal číslo autobusu od toho MC domů. Napsal jsem si 155, nebo 156 a tak jsem 45 minut hledal odkud, že ten bus jede. Prošel jsem to tam kolem snad 100x. Nakonec jsem nasedl do toho samého autobusu, kterým jsem přijel sem a jel jsem do centra na Picadily station. Na autobusáku už byla i mapa všech spojů (Je jich asi 300) a tak jsem si našel, že do Stretfordu jede 255 a 256 – 155, 156 totiž neexistuje... Tak jsem 45 minut hledal správný bus a pak zjistím, že takový ani nejezdí. Byl jsem z toho fakt hodně na dně. Teď už se sám sobě zas směju. Mají tady v dopravě fakt děsnej bordel. A to není jen můj názor ;-) No tak jsem z toho velkého autobusáku jel busem 256 domů. Jenže i tam přišel háček. Vystoupil jsem o 4 zastávky dříve, protože jsem myslel, že benzínka TOTAL je vedle. No, ona je vedle, ale až vedle 4. zastávky od mého domu :-D Když jsem si na zastávce na mapě našel kde jsem, řekl jsem si, že to už dojdu. Vydal jsem se tedy na cestu a potkám další zastávku, po asi 500 metrech a co nezjistím? Jdu přesně na druhou stranu. :-D Oni tady totiž jezdí a chodí vpravo a tak jsem to ani z té mapy nepochopil, že mám jít nalevo i já :-D Když už jsem byl 5 zastávek od domu, vzdal jsem to, počkal jsem 12 minut na bus, nasedl a nechal se odvézt tam, kde jsem měl být už někdy před hodinou a půl :-D Domů.
K večeři jsem měl Pizzu s hranolkami a zeleninovým salátem – Pizza s hranolkama je lepší než smažák. Fakt super, zkuste to, dejte si dva, tři trojúhleníčky na talíř místo smažáku a přeji dobrou chuť ;-) A ještě k tomu měli úžasný dresing. Ten asi u nás nekoupíte.
Po večeři jsem měl ještě jahodový jogurt a ten byl také moc dobrý. Mimochodem pizza byla jak jinak než s kousky kuřecího masa ;-) Ale říkám, lepší než mořská obluda. Snad tady nemají ptačí chřipku. Malá Samantha – nejmladší člen rodiny pořád chtěla ochutnat českou čokoládu a tak rozbalila Bombonieru a všem moc chutnala. Takže Orion v Anglii frčí ;-) Pak jsem chvilku se Samanthou blbnul a pak jsme celá rodinka koukali na TV a hádejte na co..... Na Ulici, jenže na anglickou – ta česká je taková horší kopie. U téhle jste se opravdu museli smát každou chvíli! I já, který jsem nerozuměl všemu. To co jsem pochopil, tak to mou bránici opravdu rozechvělo. A pak jsem si dal sprchu a teď píši článek, pak si ještě přečtu něco v Manchester Evenings News, v novinách, které se v Manchesteru rozdávají na každém rohu zdarma. Asi jako v Praze Metro. Rozdíl bude ale hlavně v tom, že tohle jsou noviny, silné jako Mladá fronta s přílohou. Metro má pár listů.
Tak doufám, že se Vám blog zatím líbí a budu rád, pokud mi sem přihodíte i nějaký komentář.
V pondělí ráno jsme vstávali v 7 hodin místního času, protože v 8 jsme museli jít na autobus, abychom byli v 9 ve škole. K snídani mi Jennie udělal míchaná vejce a pak jsme vyrazili. Když jsme nasedali do autobusu, koupil jsem si „ticket for one week“ [Týdení jízdenku] Za jednu cestu do školy bych dal totiž kolem 2,50 libry. To znamená, že když připočtu cestu zpátky domů – denně by to bylo 5 liber jen za bus. Týdenní jízdenka mě vyšla na krásných 10 liber a můžu jí používat na všechny autobusy společnosti Magic Bus, která jezdí po celém jižním Manchesteru.
V Manchesteru je všechno tak nějak zkopírované z Londýna, mají tady Picadily, University of Manchester( v Londýně mají University of London), Oxford street... No a tak nechybí i kopie Double-deckeru – dvoupatrového autobusu hromadné dopravy. Jen není červený, ale modrý, nebo modrobílý. Najdete ho ve fotokoutku. A tak jsem poprvé v životě jel dvoupatrovým autobusem.
Cestou do školy jednou přesedáme. Jennie mi vysvětlil co a jak a vše jsem pochopil. Když jsme došli do školy, tak jsem po předložení pasu dostal papír, na kterém jsem si měl zvolit doplňkové studium, což je lepší než se učit něco, co nechci. Vše bylo v EF deskách a EF šanonu. Také jsem dostal takový šusťákový batůžek – nevím kdy ho využiji, ale každopádně je to od nich hezké – pár šílenců ho ale dnes už na zádech mělo ;-) a šňůrku EF na klíče.
Pak nás čekal rozřazovací test. EF má 8 úrovní a my jsme byli rozděleni do úrovní tak, aby vždy v jedné třídě byli studenti na stejné úrovni a tak se odbourá zdržování se se studenty nižších úrovní a tak i Ti na vrcholu můžou pocítit zlepšení.
Po testu jsme měli naplánovanou procházku centrem Manchesteru. My, co jsme měli týdenní jízdenku jsme si tam klidu dojeli. Ti co jí neměli, tak platili 1 libru. Prošli jsme se centrem a pak jsme dostali rozchod na dvě hoďky.
Zapoměl jsem napsat, že tady nejsem jediný Čech :-( Ani v říjnu se mi to nepovedlo :-( Je tady ještě Honza, je mu 31, ale vypadá na 18... No takže dneska jsem vlastně mluvil i česky – což ale vůbec nechci a taky jsem mu to řekl, že od zítřka s češtinou neuspěje. V centru Manchesteru jsem šel tedy s ním. Nejdříve jsem šel do Primarku – už z ČR jsem věděl, že tam mají extrémě levné oblečení. A je to tak. Mají tam opravdu hezké ceny. Nakupovat budu ale jindy, dnes jsem se jen díval. Pak jsme šli najít něco k jídlu. Vyhrál McDonald. :-D Vím, že zní blbě, že jsme přijeli do Anglie abychom šli k MC, ale dostali jsme u vchodu do obchoďáku slevovou kartičku na BigMac se středníma hranolkama. A protože v UK opravdu stojí triko stejně jako jeden jogurt. Nemohli jsme slevu nechat být. K mé radosti byl přímo u MC HotSpot – wifi free :-) (internet zdarma) využil jsem ho a hned jsem psal smsky Peťulce a domů, ať vědí, co dělám a tak... (Ve škole je NET také, ale nebyl čas)
Prošli jsme se tedy centrem a mě osobně se Manchester opravdu moc líbí a pokud mi to život dovolí už teď vím, že tady nejsem naposledy. Po procházce jsme se vrátili do EF školy a dostali jsme rozvrh a učebnici, podle úrovně dosažené v testu. Já jsem dosáhl úrovně PRE-INTERMEDIATE (podprůměr) Tuto úroveň, asi hlavně díky poslechovým cvičením, získalo nejvíce lidí. Ale radost mám z toho, že pode mnou jsou úrovně ještě dvě, základní znalost a začátečník. Nade mnou ještě čtyři, průměr, nadprůměr, pokročilý a akademická znalost.
V rozvrhu jsem vyčetl, že mám vyučování v:
Pondělí: 14:05 – 17:00
Úterý: 9:00 – 11:55
Středa: 12:30 – 17:00
Čtvrtek: 9:00 – 15:25
Pátek: 10:35 – 11:55 a 14:05 – 15:25
V tyto hodiny budu mít stoprocentně vypnutý telefon a věnovat se pouze a pouze AJ, pokud mě tedy nezastihnete, zkuste to později ;-)
Pak nám byla formou prezentace představena škola, zaměstnanci i náplň naší činnosti. V 5 hodin jsme byli vypuštěni a šli jsme každý svou cestou. Našel jsem tedy první zastávku autobusu, počkal na moje číslo a vydal se směrem domů. To bylo super. Věděl jsem, že musím vystoupit až uvidím McDonald, takový zvláštní. Ok, řekl jsem si, jenže jak už jsem byl zmatený z toho, že jsem za jeden den už jel tolika busy – do školy, do centra a zpět – nevěděl jsem najednou jestli mám vystoupit až ho uvidím, nebo až projedu kolem. Ale tak co, tu jednu zastávku bych i došel. Vystoupil jsem tedy a asi i dobře, jak jsem potom zjistil. Jenže já jsem si ráno špatně napsal číslo autobusu od toho MC domů. Napsal jsem si 155, nebo 156 a tak jsem 45 minut hledal odkud, že ten bus jede. Prošel jsem to tam kolem snad 100x. Nakonec jsem nasedl do toho samého autobusu, kterým jsem přijel sem a jel jsem do centra na Picadily station. Na autobusáku už byla i mapa všech spojů (Je jich asi 300) a tak jsem si našel, že do Stretfordu jede 255 a 256 – 155, 156 totiž neexistuje... Tak jsem 45 minut hledal správný bus a pak zjistím, že takový ani nejezdí. Byl jsem z toho fakt hodně na dně. Teď už se sám sobě zas směju. Mají tady v dopravě fakt děsnej bordel. A to není jen můj názor ;-) No tak jsem z toho velkého autobusáku jel busem 256 domů. Jenže i tam přišel háček. Vystoupil jsem o 4 zastávky dříve, protože jsem myslel, že benzínka TOTAL je vedle. No, ona je vedle, ale až vedle 4. zastávky od mého domu :-D Když jsem si na zastávce na mapě našel kde jsem, řekl jsem si, že to už dojdu. Vydal jsem se tedy na cestu a potkám další zastávku, po asi 500 metrech a co nezjistím? Jdu přesně na druhou stranu. :-D Oni tady totiž jezdí a chodí vpravo a tak jsem to ani z té mapy nepochopil, že mám jít nalevo i já :-D Když už jsem byl 5 zastávek od domu, vzdal jsem to, počkal jsem 12 minut na bus, nasedl a nechal se odvézt tam, kde jsem měl být už někdy před hodinou a půl :-D Domů.
K večeři jsem měl Pizzu s hranolkami a zeleninovým salátem – Pizza s hranolkama je lepší než smažák. Fakt super, zkuste to, dejte si dva, tři trojúhleníčky na talíř místo smažáku a přeji dobrou chuť ;-) A ještě k tomu měli úžasný dresing. Ten asi u nás nekoupíte.
Po večeři jsem měl ještě jahodový jogurt a ten byl také moc dobrý. Mimochodem pizza byla jak jinak než s kousky kuřecího masa ;-) Ale říkám, lepší než mořská obluda. Snad tady nemají ptačí chřipku. Malá Samantha – nejmladší člen rodiny pořád chtěla ochutnat českou čokoládu a tak rozbalila Bombonieru a všem moc chutnala. Takže Orion v Anglii frčí ;-) Pak jsem chvilku se Samanthou blbnul a pak jsme celá rodinka koukali na TV a hádejte na co..... Na Ulici, jenže na anglickou – ta česká je taková horší kopie. U téhle jste se opravdu museli smát každou chvíli! I já, který jsem nerozuměl všemu. To co jsem pochopil, tak to mou bránici opravdu rozechvělo. A pak jsem si dal sprchu a teď píši článek, pak si ještě přečtu něco v Manchester Evenings News, v novinách, které se v Manchesteru rozdávají na každém rohu zdarma. Asi jako v Praze Metro. Rozdíl bude ale hlavně v tom, že tohle jsou noviny, silné jako Mladá fronta s přílohou. Metro má pár listů.
Tak doufám, že se Vám blog zatím líbí a budu rád, pokud mi sem přihodíte i nějaký komentář.
neděle 5. října 2008
První volání, první let a první setkání
Ve středu před nedělním odletem mi přišli mailem informace o mojí hostitelské rodině. Když jsem si přečetl, že budu bydlet v domě se Sonyou a jejíma 4 dětmi, docela jsem se zděsil. 4 děti, 2 studenti a jedna matka. Také mi z EF napsali, abych jim zavolal v kolik přijedu, že to sice vědí od školy, ale osobní kontakt je prý lepší.
Volat do Anglie, Angličanům, kteří se mě na něco zeptají, já nebudu vědět co chtějí, jak odpovědět... Vytvořila se mi najednou obrovská síť otázek, na co všechno se mohou zeptat, co jim mám vlastně říct a podobně. Nakonec jsem si to vše připravil. Pak jsem zavolal p. Kuptíkové – moje učitelka angličtiny, zkonzultoval jsem s ní mojí připravenou verzi telefonátu a nakonec zavolal.
Nebylo to vůbec tak těžké, jak jsem čekal, úvod telefonátu už jsem měl připravený a pak mi to akorád paní Ejoh zopakovala, jestli to chápe správně, já jí to potvrdil a ukončili jsme to. Měl jsem radost, že mi rozuměla, a jsem za ten telefonát do teď moc rád!
V neděli ráno jsme vyrazili na letiště před šestou hodinou ranní, abych stihl odevzdat kufr 2 hodiny před odletem. Vyčkali jsme do 8 hod a pak už jsem si to štrádoval cestou k letadlu. Došel jsem až ke vchodu B9, prošel kontrolou a hurá do letadla. Bylo to super. Ke svačině jsme dostali, ještě teplý, tvarohový koláč, jogurt, ovocný salát a nabídku pití. Bylo to skvělé. Během letu jsem udělal asi 400 fotek, některé se určitě objeví na webu.
Po příletu do Manchesteru vyzvednu kufr a hledám EF asistenta s cedulí EF. Hledám, hledám a on nikde. Po 15ti minutách hledání mu tedy volám – můj druhý telefonát a zase jsem se domluvil ;-) po dlouhém vysvětlování jsme se dohodli, že počkám na informacích a on si mě vyzvedne. Přišel!
Jeli s námi ještě dvě holky, jedna se jmenovala Jessica, ta vystupovala přede mnou a ta druhá nevím. Jel jsem z letiště do Stretfordu a že to je docela dálka... Ale nemohl jsem se nabažit pohledu na to krásné město, ta architektura, ty baráčky.... Po tom, co jsem ale nemohl EF asistenta najít se mi stal další trapas. Naložili jsme kufry, holky (asi Mexičanky) si sedli dozadu no a já šel na místo spolujezdce. S hrůzou jsem zjistil, že to je místo řidiče, to už se mi ale EF asistent i holky smáli a ptali se mě „Will you drive?“ [Budeš řídit?]
Jsem prostě Čech no, nemůžu za to, že v Anglii je všechno jinak, než ve zbytku světa. Docela jsem se na svůj účet dobře pobavil. A to nepočítám to, že když jsem chodil po hale a hledal EF asistenta, tak jsem se vyhýbal lidem doprava a boural tak do dalších a dalších :-D Jsem šikulka no :-D
Po příjezdu do hostitelské rodiny mě přivítal můj spolubydlící – student z Mexika. Rodina byla na nákupech. Spolubydlící hned usnul, říkal, že byl dlouho na párty, tak proto spí. Ke svému úžasu jsem s ním mluvil skoro, jako bych byl v Čechách s Čechem. Až mě to potom mile zaskočilo, když jsem si to uvědomil. Postel mám u okna a z okna vidím přímo na Old Trafford – stadion Manchesteru United. Krásný pohled! Je hned za rohem od krásného řadového baráčku, který právě obývám. :-)
Mezitím co Jennie – tak se můj spolubydlící jmenuje – spal, tak jsem šel koukat na TV, zrovna dávali Robina Hooda, tak jsem se rozvalil na pohodlné sedačce a čučel. V půlce filmu už jsem tomu i tak nějak začal rozumět, když si moje ušiska zvykly na angličtinu.
Kolem druhé hodiny dorazili má hostitelská rodina z nákupu. Seznámili jsme se, dal jsem jim dárečky z ČR – Knížku fotografií ČR s anglickými popisky, Český čaj Jemča, České kafe Jacobs a českou bombonieru Orion. Ještě pár letáčku o mém královském městečku – o Slaném!
Dostal jsem k obědu Kuře s rýží, popovídal si a šel jsem do pokoje, zahrát si nějaké hry a seznámit se s konečně vstávajícím Jenniem. Roztřídil jsem fotky a protože jediné co mi tady chybí je internet, Jennie mi půjčil modem, který si tady koupil, protože on je tady na 3 měsíce. Toť můj první den. Je před večeří, zbytek bude zítra.
Volat do Anglie, Angličanům, kteří se mě na něco zeptají, já nebudu vědět co chtějí, jak odpovědět... Vytvořila se mi najednou obrovská síť otázek, na co všechno se mohou zeptat, co jim mám vlastně říct a podobně. Nakonec jsem si to vše připravil. Pak jsem zavolal p. Kuptíkové – moje učitelka angličtiny, zkonzultoval jsem s ní mojí připravenou verzi telefonátu a nakonec zavolal.
Nebylo to vůbec tak těžké, jak jsem čekal, úvod telefonátu už jsem měl připravený a pak mi to akorád paní Ejoh zopakovala, jestli to chápe správně, já jí to potvrdil a ukončili jsme to. Měl jsem radost, že mi rozuměla, a jsem za ten telefonát do teď moc rád!
V neděli ráno jsme vyrazili na letiště před šestou hodinou ranní, abych stihl odevzdat kufr 2 hodiny před odletem. Vyčkali jsme do 8 hod a pak už jsem si to štrádoval cestou k letadlu. Došel jsem až ke vchodu B9, prošel kontrolou a hurá do letadla. Bylo to super. Ke svačině jsme dostali, ještě teplý, tvarohový koláč, jogurt, ovocný salát a nabídku pití. Bylo to skvělé. Během letu jsem udělal asi 400 fotek, některé se určitě objeví na webu.
Po příletu do Manchesteru vyzvednu kufr a hledám EF asistenta s cedulí EF. Hledám, hledám a on nikde. Po 15ti minutách hledání mu tedy volám – můj druhý telefonát a zase jsem se domluvil ;-) po dlouhém vysvětlování jsme se dohodli, že počkám na informacích a on si mě vyzvedne. Přišel!
Jeli s námi ještě dvě holky, jedna se jmenovala Jessica, ta vystupovala přede mnou a ta druhá nevím. Jel jsem z letiště do Stretfordu a že to je docela dálka... Ale nemohl jsem se nabažit pohledu na to krásné město, ta architektura, ty baráčky.... Po tom, co jsem ale nemohl EF asistenta najít se mi stal další trapas. Naložili jsme kufry, holky (asi Mexičanky) si sedli dozadu no a já šel na místo spolujezdce. S hrůzou jsem zjistil, že to je místo řidiče, to už se mi ale EF asistent i holky smáli a ptali se mě „Will you drive?“ [Budeš řídit?]
Jsem prostě Čech no, nemůžu za to, že v Anglii je všechno jinak, než ve zbytku světa. Docela jsem se na svůj účet dobře pobavil. A to nepočítám to, že když jsem chodil po hale a hledal EF asistenta, tak jsem se vyhýbal lidem doprava a boural tak do dalších a dalších :-D Jsem šikulka no :-D
Po příjezdu do hostitelské rodiny mě přivítal můj spolubydlící – student z Mexika. Rodina byla na nákupech. Spolubydlící hned usnul, říkal, že byl dlouho na párty, tak proto spí. Ke svému úžasu jsem s ním mluvil skoro, jako bych byl v Čechách s Čechem. Až mě to potom mile zaskočilo, když jsem si to uvědomil. Postel mám u okna a z okna vidím přímo na Old Trafford – stadion Manchesteru United. Krásný pohled! Je hned za rohem od krásného řadového baráčku, který právě obývám. :-)
Mezitím co Jennie – tak se můj spolubydlící jmenuje – spal, tak jsem šel koukat na TV, zrovna dávali Robina Hooda, tak jsem se rozvalil na pohodlné sedačce a čučel. V půlce filmu už jsem tomu i tak nějak začal rozumět, když si moje ušiska zvykly na angličtinu.
Kolem druhé hodiny dorazili má hostitelská rodina z nákupu. Seznámili jsme se, dal jsem jim dárečky z ČR – Knížku fotografií ČR s anglickými popisky, Český čaj Jemča, České kafe Jacobs a českou bombonieru Orion. Ještě pár letáčku o mém královském městečku – o Slaném!
Dostal jsem k obědu Kuře s rýží, popovídal si a šel jsem do pokoje, zahrát si nějaké hry a seznámit se s konečně vstávajícím Jenniem. Roztřídil jsem fotky a protože jediné co mi tady chybí je internet, Jennie mi půjčil modem, který si tady koupil, protože on je tady na 3 měsíce. Toť můj první den. Je před večeří, zbytek bude zítra.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
