Poslední den a poslední hodina

První hodina mi začínala v 10:35 a končila v 11:55. Byl jsem ve škole už od 9 hod a konečně nám šla wifina, tak jsem přidal pár fotografií na blog. Zbytek až v neděli z domova. Pak jsem tedy šel na mojí první a poslední páteční hodinu. V této hodině jsem od Richarda dostal certifikát o absolvování kurzu, vyfotili jsme se jako třída a já už jsem byl domluvený, že půjdeme po škole (ve 12 hod.) do kina.
Podle rozvrhu bych měl mít ještě jednu hodinu – Od 14:05, ale jelikož to byl můj poslední den a hodina byla stejně na PC – iLab lekce, tak už jsem na ní nešel. Rozloučil jsem se ve škole se všemi, vyměnil emaily s posledními lidmi, udělal poslední fotografie a šel do školní kantýny, kde jsme měli sraz. Valleri nepřišel. A tak jsem místo kina jel do města hledat nějaké další suvenýry. Opakoval se ale stejný scénář z minulých dnů. Všichni mě posílali do obchodního centra a žádné suvenýry nikde nebyly.
Kolem druhé hodiny už moje nálada klesla až pod bod mrazu a tak jsem zrušil i mou účast na večerí párty. Tak moc se mi nikam nechtělo. Tak moc jsem si ten Manchester zamiloval a teď? Je konec, uteklo to jako voda. Mám certifikát, škola pro mě skončila, zítra odlétám domů, fotbal jsem neviděl... Prostě mě to položilo. Kolem třetí jsem dorazil domů a šel si lehnout, pustil jsem si písničky a spal jsem asi do 18 hod, než přišel Jennie. Pokecali jsme. Přidal si mě na Facebook. A pak jsem si začal balit.
Facebook - je to zvláštní, ale v celém světě nepoužívají ICQ, ani v Thaiwanu, ani v Mexiku. Všude jen Windows Live Mesenger. A nejdůležitější součást internetového života je pro ně Facebook. V čechách jsem v životě neslyšel otázku – Máš facebook? Ale tady? Každý den se mě na to ptalo minimálně 5 lidí – Have you got a facebook? A já pořád odpovídal: No, but I' ll make it, because a lot of people ask me – Have you got facebook? A tak jsem si ho v pátek ve škole také udělal. V neděli všem pošlu pozvánku a budeme spojení Facebookem. Je to dobrá věc, sdílíte fotky, videa, kecáte – ale v Čechách to nefrčí. Teď už i ode mě v ČR uslyšíte – Máš facebook?
Abych se vrátil k balení kufru. Nejdřív jsem si myslel, že to tam prostě narvat nemůžu. Jak se to postupně plnilo, říkal jsem si, že jsem asi kouzelník, ale že se to vejít bude. Zbývalo mi ještě oblečení co jsem měl na sobě a hups. Teď už to tam fakt nenarvu. Ale musím to ráno zkusit. Šel jsem spát.