Blíží se konec... =o(

Škola mi začínala v 9 hodin a končila až v půl 4. Nejdelší školní den. A ještě k tomu předposlední. Jakmile jsem si to připustil, hned by bylo smutno. Nechci Go back home. Hrozně se mi tady líbí, jsou tu super lidi a všechno je tady jinak. Vždyť i světlo rozsvěcí obráceně. Zatím co mi vypínač dáme nahoru, oni ho dají dolu. Všechno je tady jinak. To se mi líbí. Po škole jsem se vydal do města koupit nějaké suvenýry, Ben mi řekl, kde je nějaký krámek a že je asi jediný v celém Manchesteru. Tady to totiž žije fotbalem a tak všechny suvenýry z Manchesteru jsou buď ManUtd, nebo ManCity. Nic jiného tady nenajdete a když se někoho zeptáte, pošle vás do nákupního centra (Něco jako Flóra, nebo Palladium v Praze) a řekne vám, že tam máte po pravé i levé ruce spoustu krámků a tak tam něco koupíte. Ale suvenýry žádné.
Šel jsem tedy do toho krámku, podle Benova popisu. A našel jsem asi 3 rozdílné věci, než v celém městě. Krámek byl totiž opět plný ManUtd a ManCity, ale pořádný suvenýr byste nenašli.
Tím skončilo moje nakupování suvenýrů a šel jsem na BUS domů, protože účastníci London Tripu měli sraz v 8 před rezidencí. Doma jsem si odpočinul a pak vyrazil na Picadilly, kde jsme měli sraz a pak do rezidence. V 8 jsme tam byli. Šli jsme koupit pivo. V Lidlu měli Carlsberg – 8x0,5 litru za 10 liber. Levnější byste nesehnali. Koupili jsme si jich 16 a šli do Valleriho bytu.
Já jsem na rezidenci pak spal, tak jsem tam měl i notebook, ukázal jsem tedy všem fotky – kterých mám 2 tisíce – a pak jsem pustil nějakou muziku. Hledal jsem v mém PC disco. Byl to úkol nelehký, něco jsem přece jen našel. Občas jsem to proložil něčím rockovějším a občas něčím českým. Čeština se jim totiž líbí, možná proto, že to niko neumí říct správně. Když mám já zopakovat slovo španělsky, tak to jde, ale oni češtinu – to je hrozná sranda.
Přespal jsem tedy na rezidenci a ráno jsem se s ostatními vydal do školy. Čekal mě poslední den.