England is crazy! England is very big chaos! But, I love England!

Ještě jsem se nezmínil o tom, že od pátku do neděle budu v Londýně. EF škola pořádá takové víkendové výlety do okolních měst, nebo i do Amsterodamu – to vše najdete na webu EF.com. A tak jsem si řekl, že nevím kdy se sem zase podívám a přihlásil jsem se. Celý třídenní výlet shrnu v jednom článku. Noťas jsem si tam nebral, tak jsem to nemohl psát každý den. Cesta autobusem trvala 5 hodin – bylo to hrozně unavující, děsný a to jsme jeli pořád jen po dálnici – když si představím, že jsem si říkal, že bych možná do UK měl jet busem a to by bylo na 20 hodin, tak je mi z toho špatně. Londýn je ale krásný a stálo to za to. Ve 13 hod jsme tam dojeli, pak jsme si koupili denní jízdenky na Metro a hurá do Hostelu. Ubytovali jsme se, skočili jsme si na oběd – naše skupinka do PizzaHut a pak jeli na London Eye. Koukat na Londýn z takové výšky je opravdu krásné. BigBen, je úžasný, mám ho asi na 100 fotkách, ze všech možných i nemožných úhlů. Z prostředku hlavní silnice, kam jsem vlezl kvůli pár fotkám, prostě super. Měli jsme pak volný čas a tak jsme právě ve skupince prošli tak nějak dokola kolem BigBenu a parku... Nádhera! Skočili jsme si do McDonald's na večeři :-D vrátili jsme se na hostel a plánovali jsme večer. Cestou jsme si koupili nějaké to pitíčko. Jelikož je tam jeden z Ruska, nakoupil vodku, Redbull a džus. Já jsem si koupil český Staropramen a byl jsem spokojený. Nesnáším vodku a další průhledné hnusy.
Freddie měl totiž ten den 25 narozeniny. Když jsme byli občerstvení tak v 11 hodin vydali jsme se do údajně nejlepšího klubu světa – do Londýnského Fabric. Když jsme ho konečně v 1 hodinu našli, fronta byla ještě na další dvě hodiny a rozhodli jsme se najít něco jiného. Našli jsme a bylo to super. Pak ale cesta do hostelu. Noční autobus ve dvě ráno nejel. Museli by jsme hrozně dlouho čekat, tak jsme si vzali Londýnské taxi. To je vám poježděníčko. Mávnete, zastaví a po dojezdu na místo určení se mi ještě mile usmál do foťáku. Super.
Druhý den nás čekala snídaně v 9 hodin ráno. Vstal jsem tedy v půl, dal si spršku a šel jsem jíst. Měl jsem vajíčka se slaninou. Mňam. Pak jsme se jeli podívat na Buckingham palace, Picadili circus a pak jsme si dali rozchod. Krámky se suvenýry jsou na každém kroku a mě se asi v každém něco líbilo. Tak a další taška věcí. Asi budu doplácet za zavazadlo... :-D Oběd jsem si al u Burger King a pak jsme jeli do muzea voskových figurín, Madame Tussaud. A to je opravdu krása. Bylo to hrozně skvělé, mám spousty fotek, sami uvidíte. Nemám slov. Bomba. Pak jsme měli zase volný čas, dal jsem si pravou Londýnskou vafli, mňam. Šli jsme na večeři do nějaké asijské restaurace a jídlo sice bylo skvělé, ale bylo ho tak moc, že jsem ho sníst nedokázal. Byl jsem unavený, tak jsme jen kravili na Hostelu do jedné do rána a do žádného klubu už jsem nešel. Pak jsem zalehl. Ráno opět budíček v půl deváté, sprcha a snídaně. Tentokrát jsem si dal vajíčka s fazolemi a taky mňamka. A jelikož jsme odjížděli po 3 hodině, sraz byl ve dvě na hostelu a měli jsme volný čas. Já jsem chtěl kam jinam než na Chelsea stadion Stamford Bridge. Skupinka kolem mě se vytvořila ale při nastupování do metra mě jaksi neposlouchali a jeli špatným – ach jo, když se v tom nevyznají, tak ať se do toho ne****u. Fakt mě to pěkně namíchlo, zůstal jsem tam totiž jen s dvěma kluky a ty trvali na tom,že pojedeme za nimi a sejdeme se a pak zpět... Nechápal jsem, proč nestačí sms, vraťte se zpět, počkáme tady... NO co, jel jsem tedy, když jsme ale dojeli o 5 zastávek dál a Francisco jim volal, kde jsou, zjistili jsme, že už dávno nakupují někde na druh části Londýna... Fuck off! Jedu na Stamford Bridge. A jel jsem sám, kluci jeli za nima. Za to jsem si to náramně užil. Šel jsem do Muzea a Tour po stadionu, byl jsem v kabinách, ve sprcách, v PressRoom, prostě všude, kde se dá. Viděl jsem zblízka dres Petra Čecha, no co víc si může člověk přát. A sál jsem u střídaček a fotil a fotil. Tour ale trvala do 2 hodin a ve dvě jsem měl sraz na Hostelu (4 zastávky metra od Chelsea) tak jsem pak pouze proběhl Megastore, které je ještě dvakrát větší než ManUtd, koupil jsem si šálu a mazal na metro. Doběhl na hostel a pak jsme šli směrem náš Bus a hurá do Manchesteru. Doma mě čekala večeře, hovězí s bramborem. A jako dezert Custard. Pravý, nefalšovaný pohyblivý a vynikající anglický puding. Pak jsem šel konečně spát.
V Londýnském metru jsou jedny schody jedoucí dolu na levo, na druhé stanici na pravo. Když lidi po schodech chodí, tak chodí vlevo i vpravo v obou směrech. Na ulici totéž. Na dálnici se v Anglii předjíždí taktéž zleva i zprava – tam kde je to zrovna rychlejší... Prostě Bordel a tam mám své osobní heslo: England is crazy! England is very big chaos! But, I love England!