První volání, první let a první setkání

Ve středu před nedělním odletem mi přišli mailem informace o mojí hostitelské rodině. Když jsem si přečetl, že budu bydlet v domě se Sonyou a jejíma 4 dětmi, docela jsem se zděsil. 4 děti, 2 studenti a jedna matka. Také mi z EF napsali, abych jim zavolal v kolik přijedu, že to sice vědí od školy, ale osobní kontakt je prý lepší.
Volat do Anglie, Angličanům, kteří se mě na něco zeptají, já nebudu vědět co chtějí, jak odpovědět... Vytvořila se mi najednou obrovská síť otázek, na co všechno se mohou zeptat, co jim mám vlastně říct a podobně. Nakonec jsem si to vše připravil. Pak jsem zavolal p. Kuptíkové – moje učitelka angličtiny, zkonzultoval jsem s ní mojí připravenou verzi telefonátu a nakonec zavolal.
Nebylo to vůbec tak těžké, jak jsem čekal, úvod telefonátu už jsem měl připravený a pak mi to akorád paní Ejoh zopakovala, jestli to chápe správně, já jí to potvrdil a ukončili jsme to. Měl jsem radost, že mi rozuměla, a jsem za ten telefonát do teď moc rád!

V neděli ráno jsme vyrazili na letiště před šestou hodinou ranní, abych stihl odevzdat kufr 2 hodiny před odletem. Vyčkali jsme do 8 hod a pak už jsem si to štrádoval cestou k letadlu. Došel jsem až ke vchodu B9, prošel kontrolou a hurá do letadla. Bylo to super. Ke svačině jsme dostali, ještě teplý, tvarohový koláč, jogurt, ovocný salát a nabídku pití. Bylo to skvělé. Během letu jsem udělal asi 400 fotek, některé se určitě objeví na webu.
Po příletu do Manchesteru vyzvednu kufr a hledám EF asistenta s cedulí EF. Hledám, hledám a on nikde. Po 15ti minutách hledání mu tedy volám – můj druhý telefonát a zase jsem se domluvil ;-) po dlouhém vysvětlování jsme se dohodli, že počkám na informacích a on si mě vyzvedne. Přišel!
Jeli s námi ještě dvě holky, jedna se jmenovala Jessica, ta vystupovala přede mnou a ta druhá nevím. Jel jsem z letiště do Stretfordu a že to je docela dálka... Ale nemohl jsem se nabažit pohledu na to krásné město, ta architektura, ty baráčky.... Po tom, co jsem ale nemohl EF asistenta najít se mi stal další trapas. Naložili jsme kufry, holky (asi Mexičanky) si sedli dozadu no a já šel na místo spolujezdce. S hrůzou jsem zjistil, že to je místo řidiče, to už se mi ale EF asistent i holky smáli a ptali se mě „Will you drive?“ [Budeš řídit?]
Jsem prostě Čech no, nemůžu za to, že v Anglii je všechno jinak, než ve zbytku světa. Docela jsem se na svůj účet dobře pobavil. A to nepočítám to, že když jsem chodil po hale a hledal EF asistenta, tak jsem se vyhýbal lidem doprava a boural tak do dalších a dalších :-D Jsem šikulka no :-D
Po příjezdu do hostitelské rodiny mě přivítal můj spolubydlící – student z Mexika. Rodina byla na nákupech. Spolubydlící hned usnul, říkal, že byl dlouho na párty, tak proto spí. Ke svému úžasu jsem s ním mluvil skoro, jako bych byl v Čechách s Čechem. Až mě to potom mile zaskočilo, když jsem si to uvědomil. Postel mám u okna a z okna vidím přímo na Old Trafford – stadion Manchesteru United. Krásný pohled! Je hned za rohem od krásného řadového baráčku, který právě obývám. :-)
Mezitím co Jennie – tak se můj spolubydlící jmenuje – spal, tak jsem šel koukat na TV, zrovna dávali Robina Hooda, tak jsem se rozvalil na pohodlné sedačce a čučel. V půlce filmu už jsem tomu i tak nějak začal rozumět, když si moje ušiska zvykly na angličtinu.
Kolem druhé hodiny dorazili má hostitelská rodina z nákupu. Seznámili jsme se, dal jsem jim dárečky z ČR – Knížku fotografií ČR s anglickými popisky, Český čaj Jemča, České kafe Jacobs a českou bombonieru Orion. Ještě pár letáčku o mém královském městečku – o Slaném!
Dostal jsem k obědu Kuře s rýží, popovídal si a šel jsem do pokoje, zahrát si nějaké hry a seznámit se s konečně vstávajícím Jenniem. Roztřídil jsem fotky a protože jediné co mi tady chybí je internet, Jennie mi půjčil modem, který si tady koupil, protože on je tady na 3 měsíce. Toť můj první den. Je před večeří, zbytek bude zítra.